Láska společností zakázaná

2

Přestávka je dlouhá, necelou hodinu. Takže dost času na to dojet si někam na oběd a v klidu se pak vrátit do školy. Nám se ale nikam nechtělo takže jsme jen dokouřili a vydali se zpět do třídy.
Do konce přestávky jsme si povídali s ostatními. Seznamovali jsme se a musím říct ze mám velmi hodné spolužáky. Když jsem řekla ze jsem na holky tak na to reagovali dobře. Nikomu to nevadilo a nikdo se nad tím ani nepozastavil.
Byla jsem zvyklá být odpadlíkem a tím divným člověkem co sedí v rohu.
Jsem rada ze mě přijali takovou jakou jsem. Už v mé lavici, jsem se nad touto události mírně pousmalá.
"Slečno Vlčková..." řekla ta krásná žena kterou jsem viděla jen před pár minutami, poněkud rázným hlasem.
"Ano?..." na necelou vteřinku jsem se zasekla, bleskově jsem se ji koukla na levý prsteníček a okamžitě jsem pokračovala "...slečno Tichá?"
Mírně se pozasekla nad tím jak jsem jí oslovila, zatím co ona stála a přemýšlela nad tím jestli ji to polichotilo nebo by mě v mém oslovení měla opravit. Já jsem v klidu seděla, hrála si s propiskou mezi prsty a pečlivě ji pozorovala jak se zachová.
Když si vzpomněla co mi původně chtěla říct. Koukla se mi do očí "Vlčková mohla by jste se postavit? Pokud jste si nevšimla, hodina už začala"
Postavila jsem se, nechtěla jsem se hned chytnout s nějakým učitelem na nové a škole a ke všemu ještě první den.
Celou dobu jsem z ní nemohla spustit oči, nevím proč. Vím ale na 100% že má život rozdělený na ten pracovní a ten osobní. Neustále se mi hlavou promítaly úvahy o tom jaká je v soukromém životě.
Strašne mě zajímalo co děla ve svém volném čase.

"Tady tohle si přečtěte. Já si potrebuju skočit nahoru do kabinetu pro pracovní listy". Vzala jsem telefon do ruky a šla si projíždět Instagram když v tom mě vyruší Naomi "Kámo, ty už to máš přečtené?" zeptala se. "Proč bych to měla dělat doprdele?" zeptala jsem se ji nazpět.
"Protože jsem vás o to požádala, Taro..."
sikla jsem si pro sebe, protože jsem neměla ponětí ze už se vrátila zpátky do třídy. Zvedla jsem svůj pohled a navázala oční kontakt "omlouvám se, paní učitelko." Trochu jsem se ušklíbla, přišlo mi to vtipné. Místo odpovědi se mi však dostavilo pouze úsměvu s mírným pokyvnutím hlavy a než otočila svůj zrak zpět k počítači tak na mě mrkla.

"Také to děláte kvůli tomu ze když vám zadám samostatnou práci. Tak se pak ptám na otazky kolem toho a kdo neví má za pět" ještě dodala bez toho aby zvedla pohled od monitoru.
Hodina plynula docela rychle a já na ni měla tolik otázek.
...Kolik ji je? Odkud je? Má někoho?...

O 10 minut později
"Tak to by bylo asi všechno pro dnešek. Má někdo nějaké otázky?" koukala na nás a čekala kdo co nepochopil. Zvedla jsem ruku a počkala než se na mě koukne.
"Ano, Taro?" opřela jsem si předloktí o lavici a spustila jsem. "Kolik vám je?" v tu chvíli se na mě všichni otočili a já nevěděla co je špatně.
"Teď jsi to posrala, vždycky seřve toho kdo se ji zeptá..." pošeptala rychle Naomi mým směrem.
Ve třídě bylo hrobové ticho a já čekala kdy na mě začne křičet co si to dovoluju. Musím se přiznat ze jsem měla knedlík v krku a docela i nahnáno.
"25..." všichni se otočili zpátky a koukali dopředu. Pousmála jsem se. "...je mi 25".
Neslyšně jsem jí poděkovala, spíš jsem jen tak otevřela pusu a rty naznačila slovo: děkuji.

Jen přikývla, vzala si věci a při odchodu se rozloučila