Láska společností zakázaná

10

Když mi její ruka přistála na stehně, tak jsem ucítila jak se mi hrne krev do tváří a zašimralo mě v břiše.
Koukla jsem se na dlaň v mém klíně a najednou jsem se cítila bezpečně. Nahlas jsem vydechla do mírného nervózního smíchu. Když jsem zvedla pohled z její ruky a koukla se jí do obličeje, začal jí zvonit telefon.
Docela jsem se lekla, podívala jsem na stůl a viděla jsem že jí volá nějaký Martin.
"Vy to nezvednete?" zeptala jsem se opatrně a položila si ruku nahoru na opěrkou od gauče.
Telefon pořád zvonil a ona se ani nehla, jen koukala na jméno na displeji. "To je on, ten z toho baru.."
Natáhla jsem se pro mobil a chvilku počkala jestli mě zastaví.
"Prosím?" rěkla jsem když jsem příjmula hovor a koukala u toho na ní. Byla zděšená a prsty mi mírně zmáčkla nohu.
"Dej mi Veroniku vím že tam je!" zařval na mě "verča teď nemůže chceš něco?" začala jsem mluvit chladným hlasem
"Hele frajerko, řekni tý krávě že se uvidíme a že si to vyřídíme." mluvil pořád namyšleně, jakoby mu patřil svět. Koukla jsem se na ní, měla slzy v očích a začala se klepat. Položila jsem ruku na tu její a chytla jí.
"Jestli ty se s ní uvidíš, tak to bude v doprovodu policistů který ti budou nasazovat želízka. Pamatuješ si toho týpka co tě vyhodil z klubu? Byl na policajtech. Stačí jeden hovor a uvidíme se na fízlarně." uvědomila jsem ho o situaci v domění že mu trochu srazily hřebínek. "Fajný, takže teďka prcá s tebou, jo. Ze si z tebe udělala ochranku?" nespí, ale kdyby spala tak může jen závidět. "Díky, žárlivost mi lichotí. Na tohle číslo už nevolej. Jestli budeš něco chtít tak zkus 158. Pa." na další jeho debilní kecy jsem neměla žaludek, tak jsem to típla a podala jí telefon zpátky. Vzala si ho a položila na stůl "V pohodě?.." ptala jsem se když jsem ji podala kapesník ze stolu. "No, bude to dobrý.." pustila mi ruku a vysmrkala se. "Tak on má na co žárlit jo?" smála se když si utírala poslední slzu. "Já se omlouvám, nevěděla jsem co na to mám říct." už jsem začala panikařit. "Ne to je v pohodě."
Z ložnice začal zvonit tentokrát můj mobil. "Chvilku prosím." usmála jsem se na ní a odešla do ložnice.
Volala mi šéfka.
"Vlčková, prosím?"
"Taro, prosimtě máme nové brigádníky a je třeba je dneska zaškolit. Má to na starosti Lea, Anet a Kes. Navíc mi Lea řekla že toho máš teď dost.." zněla dost mile. "... dneska nemusíš chodit, všechno budou dělat nováčči takže by jsi se nudila."
"Tak to vám moc děkuju, úžasně mi to pomůže. Uvidíme se v úterý teda." vykouzlilo mi to úsměv na tváři
"Jasně, těším se. Ahoj."
"Nashle."
Hovor jsem položila s radostí v hlase. "Nějaké dobré zprávy?" Vrátila mě do reality krásná blondýnka.
"Volala mi šéfka že mám dneska volno. Takže mám dneska leháro.." poskočila jsem si radostí.
"Myslím si že ti den volna prospěje. Vypadáš vyřízeně." měla pravdu po nocích se mi moc dobře nespalo a když už ano tak to nebyl moc dlouhý spánek.
"Takzě si se mnou dáte to víno?" byla jsem jak malé dítě když dostane novou hračku.
"Dám si skleničku.." usmála se a začala něco hledat v kabelce. Vzala jsem víno z lednice a šla jsem k obývákové stěně kde mám skleničky ve skříňce. Nalila jsem nám a postavila skleničky na stůl. Mezitím vytáhla krabičku cigaret.
"Nevěděla jsem že kouříte.." překvapilo mě to.
"Občas si dám, máš balkón?" V tu chvíli mi došlo že mám v ložnici na kovové tyči od rámu od postele pověšené kožené pouta a provaz "jasně, v ložnici. Šla jsem nám pro bundy a pak k balkónu. Podala jsem jí bundu a zapálily jsme si na balkóně.
"Jak dlouho kouříš?" vlastně ani nevím.
"Od 15 asi, už si to nepamatuju" pozvedla jsem ramena. Je tak krásná, její bledě modré kukadla jakoby mě volaly k sobě. Je i chytrá, takhle jsem si představovala svojí vysněnou... chtěla bych jí dát pusu a vědět jestli mám šanci.
"Na co tak zíráš?" pravdu jsem ji nemohla říct, spíš ještě nemohla, třeba někdy bude pravá chvíle.
"Jen přemýšlím" víceméně to byla pravda.
"Nad čím?" "No nad tím jestli mi povolí tu individuální klasifikaci a taky že bych potřebovala k mámě pro motorku.." potřebovala bych aby tam někdo šel se mnou, aby neměla na mě vyběhnout a seřvat mě na celou ulici.
Podle mámy, když jsem si vybrala být na holky tak jsem si zkazila celou budoucnost. Když jsem se jí snažila vysvětlit že bych s chlapem nebyla šťastná, jen mi řekla ať nejsem tak vybíravá.
"Ty máš motorku?" div jí oči z důlků nevypadli jak na mě koukala. Jejímu výrazu jsem se začala potichu smát
"Jasně. MT 03, yamaha" hledala jsem obrázek na internetu, protože pochybuju že jí samotný název něco řekne. "Tuhle" ukázala jsem jí obrázek "Je hezká" usmála se. "Počkej a ty to jako řídíš??" zeptala se zděšeně. "No samozřejmě, koukni za sebe..." ukázala jsem jí prstem vedle hlavy na helmu "...k čemu by mi byla motorka, kdybych to neuměla řídit?"
"Vezmu tě tam jestli chceš.." usmála se na mě a já opět ucítila šimrání v břiše. "Jo to by se hodilo. Půjdeme napsat tu žádost?"
"No vidíš, skoro jsem zapomněla."
Zahodili jsme cigarety, a vešli dovnitř. Vzala jsem ji bundu a šla je pověsit na chodbu.
Nad žádostí jsme strávily skoro 2 hodiny.
"Předem děkuji za pozitivní vyřízení. S pozdravem Vlčková" přečetla jsem rozloučení v žádosti
"No vidíš že jsi mě k tomu skoro ani nepotřebovala. Tak co pojedem?" "Jedem" pár sekund jsme tam jen seděli, usmívaly se a koukali jedna druhé do očí.