Láska společností zakázaná

21

Chce se mnou mluvit? Chce se mi snad omluvit za to že zmizela?
"Chybí vám podepsat nějaké papíry. Pojďte za mnou." Následovala jsem jí do schodů k pokojům. Došli jsme ke dveřím číslo 19. Když otevřela dveře zjistila jsem že pokoj byl značně menší, koupelna se záchodě byli stejně. Měla tady ale manželskou postel a místo palandy stůl, na kterém ležela hromada papírů. "Tady vám chybí kontaktní údaje, tady souhlas v případě zavedení nutných zdravotních opatření a tady ještě jeden podpis." řekla velmi chladně. Stála vedle mě a koukala mi pod ruce zatím co já na stole podepisovala nutné formulárě. Postavila jsem se "tady..." čelem k ní a podávala jí propisku. Vzala si jí a nic neřekla, bez jakéhokoliv zájmu v hlase jsem odcházela se slovy "Nashledanou, paní učitelko.".
"Taro, počkej!" zavřela jsem dveře a otočila se jejím směrem. "Od kdy na mě mluvíš?" rozhořčeně jsem na ní vyprskla. "Nech toho.."
"Nech toho? Vážně jsi řekla nech toho?..." bylo ticho jen se na mě dívala a ve mě opět převládal smutek. "Jak toho mám nechat když jsi odešla? 3 zkurvený týdny jsem o tobě neslyšela ani slovo. Víš jak jsem se bála?.." zvyšovala jsem hlas. "Víš jak moc mi to ublížilo?..." pomalu jsem začínala brečet. Šla jsem blíž k ní. "A já snad můžu za to že jsi mě jen využívala, ale jakmile se věci stávali moc seriózní ze všeho jsi vycouvala bez jediného slova? Myslela jsem si že mě jenom zneužíváš." Snažili jsme se být potichu aby nás nikdo neslyšel. Přes to byla naše konverzace dost agresivní. "Děláš si ze mě prdel? Příjde ti že jsem s tebou trávila čas jenom kvůli známkám? To tě jako nenapadlo že bych k tobě mohla něco cítit..." co jsem udělala špatně že si tohle myslela. "A cítíš?" řekla klidnějším hlasem.
"Ano, to to nevidíš?" řekla jsem zoufale a jí začala zvonit telefon.
"No?" Odpověděla když ho zvedla. "Jasný hned jsem tam" hovor opět položila, vzala si klíček od pokoje "promiň musím jít..." koukala na mě skoro až zoufale. "Jasně.." kývla jsem hlavou a vyšla z pokoje. Ona vyletěla hned za mnou. Rychle zamkla a někam běžela. Odemkla jsem náš pokoj a šla jsem si pro telefon na nabíjčce. Šla jsem zpátky dolů za ostatními a do večera jsme si jen povídali.

"Jakub s Kayem píšou že máme přijít prej mají dvě flašky..." řekla Val v křesle a koukla na nás. Bez toho abychom řekli slovo jsme se všechny zvedly a šli ke schodům. S výbuchem smíchu nad naší telepatií jsme se dostali až k nim na pokoj. Každý z nich vytáhli z batohu flašku vodky. Jednu jsme rovnou otevřeli a začali jsme pít.
Už v opilém stavu nám všem přišla zpráva o tom že za 10 minut začíná diskotéka. Dali jsme tak posledního panáka a začali jsme se chystat na odchod. "Zatím pánové.." řekla jsem se smíchem v hlase a zavřela jsem dveře. Nechala jsem na sobě uplé černé triko s potiskem a vzala jsem si džíny a černé airmaxy.

V tanečním sále
"Zlato pojď tančit.." tahala mě Naomi za ruku na parket. "Nechci.." ještě jsem byla trochu opilá.
Už dobrých 15 minut jsem na ní jenom koukala. Začínalo mi byla špatně z toho jak se mi motala hlava. Zvedla jsem se a šla najít Naomi v davu. Sáhla jsem jí na rameno "potřebuju nahoru, hned." okamžitě pochopila co se děje a zavolala Kubu.
Vzali mě kolem ramen a začali mě vyprovádět z místnosti. Sotva jsem šla, bylo tam dusno.
"Co se stalo?" Zařvala moje milovaná. Byli jsme u recepce a ona nás doběhla. "Nic, není jí dobře tak ji jdeme dát do postele..." odpověděl Kuba. Každým mrknutím jsem ztrácela svoje zorné pole, moje víčka byla najednou tak těžká že už jsem je neudržela. Myslím že jsem omdlela. Slyšela jsem jenom nějaké útržky tady, otevři to. Vem jí. Tady jí posaď.
Probudilo mě točení se hlavy. Bylo mi na zvracení. Zvedla jsem se a rychle našla záchod. Sedla jsem si k němu. A rozdychávala se. Slyšela jsem že někdo otevřel dveře a pak se zastavil za mnou. "Naomi teď ne..." zvedla jsem ukazováček do vzduchu.