Láska společností zakázaná

4

O pár týdnů později
Byla jsem opřená lopatkama o židli a seděla jsem tak ze to spis vypadalo, že na té židli ležím. Ruce jsem měla natažené na lavici před sebe a mezi čtyřmi prsty jsem si otáčela propisku. Oči jsem měla upřené do lavice a postupně se mi rozostřoval zrak.
Čas jako by se zastavil a já se opět ztratila ve svých myšlenkách.

...v jejich očích jsem viděla touhu. Její kůže jakoby se třpytila a pod konečkama prstů skoro hořela. Její svaly se pod mými doteky svíjely a její dech se stával rychlejším. Prsty jsem pomalu jela od jejích boků, přes její žebra, podprsenku a klíční kosti a zastavila se na krku. Dala jsem ji ten volně polétavající pramínek za ucho. Prostředníčkem jsem ji pomalu jela po čelisti až k bradě. Jemně jsem ji za bradu vzala a otočila hlavu do strany. Přiblížila jsem se k jejímu uchu.
"Klepeš se..."  položila jsem ji ruku na stehno a přitlačila ho ke stolu, v domění toho, ze ji to nachvilku pomůže přestat se klepat.
"...řekneš jedno slovo a já přestanu" pošeptala jsem ji do ucha. Nepohla jsem se ani o milimetr a vyčkávala na její odpověď, žádné se mi nedostávalo tak jsem se oddálila a koukla se do těch pomněnkově modrých očí. "Pokračuj.." řekla po pár sekundách, skoro jako kdyby prosila. Otočila jsem ji teda hlavu zpět do strany a začala ji pečlivě líbat na krku a linii čelisti. Snažila se krotit svůj dech, ale čím více se o to snažila tím rychleji a hlasitěji dýchala kousek od mého ucha. Mezi zuby jsem poměrně silně stiskla kousek kůže.
Jako reakce se mi dostavily nehty zaryté v mých pažích a bolestné zamručení s prudkým polknutím...

"Vlčková!" vytrhla mě z myšlenek, ona slečna která se vyskytla v mých představách.
Pustila jsem propisku, odkašlala si a posadila se pořádně na svou židli.
"Chcete se s námi podělit nad čím, tak důležitým přemýšlíte v mých hodinách?" Probodávala mě pohledem a naštvaně vyčkávala na moji odpověď.
"Nad tím co bych si ráda dala k večeři.." v pozadí se ozývaly posměchy spolůžáků nad tím co jsem právě řekla. Přerušila jsem náš oční kontakt. Důkladně si jí projela pohledem a zastavila se na jejích rtech, lehce jsem se pousmála.
"A co by jste si dala?" Podívala jsem se ji zpět do očí, když jsem se předklonila, opřela si lokty o lavici a snažila se vyčíst jestli tím na něco narážela nebo jestli to myslí vážně. "Uvažovala jsem nad kusem masa, nejspíš ale skončím na housce.." řekla jsem velmi vážným tónem skoro jako bych to myslela opravdu vážně, pak jsem si prudce povzdechla, založila ruce na hrudi a práskla sebou zpět do opěrky.

"Co to bylo?" Přerušila mě Naomi
"Co bylo co?" Trochu jsem se zasmála nad mou nevědomostí. "Ta narážka na to co by jsis dala k večeři?" Pozvedla obočí. "Jak to mám vědět? Tak ji zajímá co jím třeba.." snažila jsem se dělat že jsem to taky jako narážku nevnímala.
"No jako říkej si co chceš, ale v kombinaci s tím jak jste na sebe koukali a jakým tónem to řekla, to znělo jako kdyby čekala, že řekneš, že si k večeři dáš ji."
"No, co si budem... nebránila bych se takové pozvánce" obě jsme se tomu zasmály.
Zbytek hodiny byl docela nudný, probírali jsme operaci Barbarossa z 2. světové války. Tak jsme si tak nějak potichu povídali s Naomi a Val. Tichá nám zapla nějaké dokumentární video, které jsem ovšem nevnímala.
Video skončilo "Já s vámi mám dnes vaši poslední hodinu, takže vás pustím dříve. Můžete se balit."
Všichni vzali tašky, naházeli tam věci kolem sebe a začali postupně odcházet. Když jsem si šla pro bundu a vrátila se zpět k lavici, kde si Naomi a Val balily věci, na rameni mi ze zadu přistála ruka a mírně mi na něj potlačila.
"Taro, s tebou si potřebuju ještě promluvit. Můžeš?"