Láska společností zakázaná

27

"Nemůžu tu zůstat. Musím spát v pokoji..." moje čelo opřené o to její. "Dobře.." zamumlala potichu aby nešel v jejím hlase slyšet smutek. Zvedla jsem se a šla ke mě do pokoje. Kde jsem se jen osprchovat a zalezla do postele.
Ráno jsem se probudila a potichu jsem se vyplížila z našeho pokoje abych neprobudila holky, viděla jsem ale že na mě Naomi kouká, nic ale neřekla a já tak odešla. Zaklepala jsem na dveře vedle nás a opět počkala než se otevřou. Když jsem viděla jak bere za kliku tak jsem do dveří zatlačila a rychle vešla dovnitř. "Co tu děláš?" byla udivená "Přišla jsem popřát dobré ráno mojí princezně.." vzal jsem jí za boky a zvedla jí na sebe. Zmateně se zasmála, spojila jsem naše rty a spadla i s ní na postel.
V objetí jsme nějakou tu chvíli strávily a pak už jsme musely na snídani. Vyšla jsem tedy z jejího pokoje a rychle proběhla ke schodům aby to nebylo nápadné.

Týden uběhl jako voda a já s Verčou jsme byly jako malé myšky, v každé volné chvilce jsme se někam schovaly, daly si pusu a pak zase utíkaly za ostatními aby si nikdo ničeho nevšiml. Tématu toho co bude až se vrátíme jsme se vyhýbaly obě. Věděly jsme totiž že to co je mezi námi není správné. Měla být moje autorita a o 7 let starší. Byla jsem docela vyděšená z toho co se děje, nemělo k tomu dojít ale teď už to nezměním. Svedla jsem svojí učitelku a pak se do ní zamilovala. Opět jsem přemýšlela u vybalování kufru. S mámou jsem se mezitím udobřila a tak se dohodla s tátou na tom že mi budou hradit všechny náklady dokud budu mít ve škole dobré výsledky. Neměla jsem teda moc peněz ale aspoň jsem už nemusela chodit na noční.

Chodily jsme do kaváren a restaurací mimo město ve škole jsme flirtování omezily na minimum. Volný čas jsme většinou trávily buď u mě nebo u ní doma. Vařily jsme si, hrály stolní hry a koukaly na filmy nebo seriály, žily jsme jako normální pár, až na to že nás výčitky toho co jsme udělaly občas dohnaly. Měly jsme pár krizí ale dostaly jsme se z toho.

O 4 měsíce později
Byly jsme stále spolu a šťastné. Jediný kdo o nás ale věděl byla Naomi. Musely jsme to skrývat a dávat si obrovský pozor. Rozhodly jsme se přestěhovat do mého skromného bytečku.
"To byla oficiálně poslední krabice." Oddechla jsem si po tom co jsem všechny krabice vytahala po schodech nahoru. "Šikovná.." pochválila mě, když mě obejmula ze zadu. "Večeře a serial?" ptala když viděla jak jsem vyřízená. "Ano prosím." Vzala mě za ruku a táhla mě do kuchyně s obývákem. Musela jsem přeskočit krabici. Posadila jsem se na gauč a sledovala ji, hrály nám písničky v pozadí a ona stála u kuchyňské linky, v dlouhém černém triku a kraťasech, pohupovala bokama ze strany na stranu do rytmu písničky a nandavala mi lasagne na talíř.
Jen jsem tam tak seděla a s úsměvem na tváři jí pozorovala. Donesla mi talíř až na gauč a pak ještě přinesla sklenky a víno.
"Co se tak culíš?" Usmála se na mě když do sklenek nalívala víno. "Ale nic, jen jsem šťastná.." zvedla svůj pohled od skleničky a usmála se.

Byla jsem opřená o stranu gauče a ona ležela opřená o mě. Vedly jsme nesmyslnou debatu o nekonečnosti vesmíru a jaká je vlastně naše podstata ve vesmíru a na zemi. Že v našem životě jsme důležití ale z hlediska světa nebo vesmíru jsme vlastně k ničemu. Smály jsme se a pokaždé co jsem ten její sladký smích slyšela, jako by moje srdce zpomalilo, najednou kolem mě bylo jen teplo a klid, nic jiného neexistovalo. Jako by se můj dech uklidnil a moje tělo bylo lehké a uvolněné. Hrála jsem si s jejími jemnými pramínky a koukala na její gesta a různé obličeje které dělala při vášnivém vyprávění o všem. Dozvěděla jsem se o tom že má jednoho mladšího bráchu, Luciána, zvláštní jméno. Bylo mu 15. Její máma byla zdravotní sestřička a její táta dělal v právnické firmě. Vyrůstala na vesnici a pak se přistěhovali do Prahy. Vystudovala tady a pak přišla na to že chce být učitelkou. Povídala a povídala až nakonec usla.

Pozorovala jsem jí jak spí občas jí utekl koutek a já doufala že se jí zdá o nás a i mě samotné to ten úsměv na tváři kouzlilo taky. Byl to nedocenitelný pocit štěstí a radosti. Neustále jsem nemohla uvěřit tomu že se mi to povedlo, dosáhla jsem svého štěstí a konečně se mi začalo dařit.

Sen se ale rozplynul když mě řev ptáků přinesl zpět do reality.