Láska společností zakázaná

9

Večer jsem hned usla a ráno mě probudil budík.
Koukla jsem se na telefon

Zprávy
Tichá: Dobrá, budu tam tedy v půl 12.

Já: Počítám s vámi.

Měla jsem hodinku, tak jsem si v klidu zapla televizi, uvařila si kávu a ke snídani jsem si dala toust který jsem včera nesnědla. Snídala jsem u seriálu chirurgové. Zakouřila jsem si z elektronické cigarety a pak jí zase položila na stůl. Ještě jsem měla nějakých 40 minut tak jsem si řekla že si dám rychlou sprchu. Vzala jsem si sebou telefon kdyby mi někdo volal.
Užívala jsem si horkou vodu tekoucí po mojí kůži, slyšela jsem že mi zavibroval telefon ale ignorovala jsem to. Vzala jsem žiletku a začala si holit nohy ale prudký a hlasitý zvuk mě natolik vylekal že jsem se řízla. Pár sekund mi trvalo, než mi došlo že to byl zvonek od mých dveří. Rychle jsem vypla vodu, oblékla si boxerky a sportovní podprsenku, když jsem se oblíkala tak zvonil znova. Nenávidím poštu nikdy nedokážou chvilku počkat.
"Už jdu!" snažila jsem se zakřičet ale nešlo mi to protože jsem skoro neměla hlas ze včera.
"Kolik dlužím?..." hrabala jsem v peňežence mezi papírovkama. "To já dlužím tobě, ne?" koukala na mě a zasmála se.
"Vždyť jste tu měla být až půl hodiny...jste tu brzo." Pozastavila jsem se nad tím a úplně jsem zapomněla že nejsem oblečená. Opřela jsem se rukou o dveře a zůstala stát v šoku. "Jo jsem, psala jsem ti zprávu. Ale očividně jsi byla zaměstnaná" pozvedla jeden koutek do úsměvu a pomalu si mě projela pohledem. "Ježíš omlouvám se... pojďte dál." Otevřela jsem dveře a pokynula rukou dovnitř. "A teď mě omluvte."
nervózně jsem se poškrábala na krku a šla jsem do ložnice. "Posaďtě se na gauč..." řekla jsem z ložnice, ale už mi nedošlo že z gauče jde vidět do ložnice ke skříni. Vzala jsem si černé volnější kalhoty a vybrala jsem si úzké tmavě modré triko, když jsem ho vytáhla ze skříně otočila jsem se k posteli a zahlédla jsem, že na mě kouká. Když jsem triko rozkládala tak jsem se na ni koukla a navázala oční kontakt a bez toho abych chtěla mi ucukl koutek a usmála jsem se. Viděla jsem jak se ji začervenaly tváře. Vzala jsem si triko a šla do kuchyňe která je vlastně tak 6 kroků od gauče.
"Dáte si kávu nebo čaj?" Ohlédla jsem se přes rameno a přišlo jí oznámení na telefon. Když ho položila na stůl tak se mi dostavilo odpovědi "Čaj prosím.." byla divná jakoby byla nervózní "černý nebo zelený?" Pozvedla jsem obočí "zelený.." "Dobře, cukr?" Jenom zakývala hlavou že ne. "Tady.." dala jsem ji konvičku se sypaným čajem a prázdný hrnek na stůl vedle ní.
"Děkuju, tady máš něco za ten včerejšek..." z kabelky vytáhla flašku bílého vína "hah... děkuju moc, dala bych si s vámi, ale zachvilku jdu do práce." vzala jsem flašku a dala jí do lednice. Po cestě jsem ještě z jídelního stolu vzala buchtu, položila jí k nám a znovu jí přišlo několik oznámení na jednou.
Posadila jsem se čelem k ní a ona na mě jenom koukala, beze slova. Zírala. "Děje se něco?" Zeptala jsem se starostlivě protože vypadala jako by byla duchem nepřítomna.
"Jsi jiná.. jen mě to šokovalo" dostala ze sebe zaraženým hlasem.
"Jak jiná?" Divila jsem se jejím slovům. Koukali jsme se jedna druhé do očí, "jiná než jsem čekala, jsi hodná, slušná. Bydlíš krásně, na to že ti je jen 18 jsi neskutečně chytrá a zkušená..." seděla jsem a netušila co mám říct. nastalo ticho. Né na dlouho "Promintě, já jen nevím co mám říct. Neumím přijímat komplimenty."
"Jo toho jsem si všimla.." zašeptala si spíše pro sebe.
"Jak to myslíte?" jediné co jsem v sobe teď měla je zmatek. "To že neumíš přijímat komplimenty jsem si všimla včera, když jsem ti řekla že ti to sluší... ztuhla jsi a radši jsi nic neřekla." Měla jsem pocit že si vychutnává moji zranitelnost, kterou často na veřejnosti neprojevuju.
"Vám radši už neříkám nic, nemám ani páru co se vám honí v hlavě o mě a co všechno víte a toho se bojím.." po posledním slově jsem klikla jazykem o patro a otočila jsem se ke stolu. Vzala jsem do ruky konvičku s čajem a začala jí ho nalévat. "Vy jste vlastně taky úplně jiná než jsem čekala..." koukla jsem se zpátky na ní, podala ji hrnek s čajem a ještě se natáhla pro svoji kávu. "A co jsi čekala?" Zeptala se zaujatě s úsměvem na rtech ke kterým si přiložila hrníček. "Nečekala jsem asi nic, možná proto jsem tak překvapená. Ve škole jste taková chladná a člověka k sobě nepustíte a skoro se ani neusmějete, ale teď jste úplně jiná.." sedla jsem si zpatky čelem k ní do tureckého sedu.
"Tak musím si nějak získat autoritu a respekt u puberťáku se kterými cloumají hormony. Občas je to s vámi jako na horské dráze.." lehce se zasmála a upila z hrnku. "Stejně by jste se měla víc usmívat, slušelo by vám to..." koukla jsem se do klína na hrnek s kávou, když mi to došlo "...teda, ne že by vám to normálně neslušelo, ahh." Plácla jsem se do čela a přejela dlaní na vlasy. "Buď v klidu já to chapu.." nahlas se zachechtala a položila mi ruku na koleno.