Láska společností zakázaná

28

Řev racků mi vrátil nohy zpět na zem ze snové říše nebo spíše vzpomínkové? Seděla jsem obkročmo na lavičce. Ona se o mě opírala zády a nohy měla nahoře, seděly jsme na výletní lodi, přeplouvali jsme z ostrovu zpět do města. Rudá obloha, tmavě modré moře, panoramatické výhledy na hory a šplouchání vln o příď lodi. Všude kolem vůně vlhkého, slaného ale teplejšího vzduchu míchaného s vůní borovic. Loď se houpala na vlnách a v pozadí zvuky příborů, talířů a sklenic od servírované večeře. Dialogy lidí v různých jazycích tvořící takový příjemný šum. Z reproduktorů přidělaných na přístřešku paluby, společně s jemnými světýlky, šla energická hudba ideální na letní večery jako ten dnešní. 
"Lásko slyšíš?.." její jemný hlas jako by hladil mojí duši. "Ano, promiň." Mlčela jsem a jen koukala do jejich vlasů "Nad čím přemýšlíš?" natáhla ruku za hlavu a pohladila mě po paži. "O nás" vzala jsem její ruku přiložila si jí na tvář, pak na ní dala pusu a usmála se. Usmála se na zpět.
Zbytek plavby jsme jen koukaly na západ sluníčka a užívaly si přítomnost té druhé.
Když jsme se vylodili v chorvatském městečku, procházely jsme se úzkými uličkami, ve kterých byly zastrčené restaurace, bary ale i obchody. Momentky jako scény z romantického filmu, ruka v ruce probíhat davy lidí jako by nic jiného na světě nebylo.
Došli jsme po promenádě do restaurace na pláži kde na nás čekala večeře, kterou jsme na lodi vynechali.
Nechala jsem nám připravit rizoto s krevetami, k tomu dobré bílé víno a nejlepším stolem s výhledem na široké okolí. Měla na sobě nádherné černé šaty s výstřihem a decentními bílými kytičkami, měla na sobě lodičky na nízké platformě. Já měla bílou volnou košili s vyhrnutými rukávy a šedé kraťasy.
Po jídle a příjemné konverzaci jsem jí dovedla na taneční parket pod širým nebem "smým prosit.." usmála jsem se na ní s jednou rukou za zády a druhou nataženou dlaní nahoru.
Mojí žádost přijala, druhou ruku mi položila za krk a já tu mou na její bok. Položila si její hlavu na mou hruď a já ztratila pojem o čase. Tančily jsme na pomalé písničky a já málem zapomněla na můj plán. Mávla jsem na obsluhu u pultu, byl to náš znak. Pustil její oblíbenou písničku, Location od Khalida.
Usmála se na mě, když do mě někdo dost agresivně strčil.
Otočila jsem se a začala se ptát co je za problém.
"Taro! kašli na to.." křičela mi za zády, když já řvala na nějakého idiota. Přiletěla mi taková facka až jsem z toho skončila na zemi. V tu chvíli jsem se začala hrabat v kapse. Verča se ke mě sklonila "Jsi v pořádku?.." pobavila mě její nevědomost a měla jsem co dělat abych se nezačala smát, všechno šlo ale podle plánu. Postavila jsem jedno chodidlo na zem a druhou nohou jsem klečela, konečně jsem to našla.
"Veroniko Tichá.." vytáhla jsem ze zadní kapsy krabičku, postavila se a já vzala její ruku
"...staneš se mojí ženou?" měla rukou zakrytou pusu a já čekala na její odpověď. Vsimla jsem si že na nás všichni zírají a několik z nich si nás natáčí. "Ano.. ano, ano" skoro až zakřičela se slzami v očích. Vyskočila jsem na nohy, všichni začali jásat a tleskat, někteří i pískali. Nasadila jsem jí prstýnek na prst, vzala ji kolem pasu a políbila jí.
Pak jsme se rozhlédly, poděkovaly lidem kolem. Dostaly jsme flašku šampaňského.
"Na nás.." řekla jsem přípitek "..na nás" zopakovala a připily jsme si.
Pak jsme si šli dát ještě jeden tanec, pustili nám Marry You od Bruna Marse. A my se jen zasmály a začaly se pohupovat do rytmu hudby. Čelo na čele ruka v ruce a intenzivní oční kontakt, s úsměvem na tváři jsem ve společnosti té jediné kterou miluju a brzy bude mojí ženou a matkou našich dětí. Lepší život jsem si nemohla přát.

"A teď už mi neutečeš..." řekla jsem se zavřenýma očima.
"Neměla jsem to v plánu." Pozvedla oba koutky a pohladila mě palcem po tváři.