Láska společností zakázaná

3

Na chodbě po hodině
"Asi tě má ráda" řekla Naomi a prolomila ticho.
Zamkla jsem mobil a položila ho vedle sebe na lavičku.
Já: "A teď mluvíš o čem?" Zeptala jsem se s výsměchem.
N: "Tichá. Má tě ráda..."
Já: "Jak to myslíš?"
N: "No... na otázku kolik ji je ještě nikomu za 3 roky neodpověděla."

Zajímavá informace. Určitě k tomu má své osobní důvody. Kdybych byla učitelka a pracovala bych s dospívajícími, taky bych si dávala pozor na to, co kdo o mně ví. Ale musím uznat že mě to mile překvapilo ze to řekla zrovna mně. "Co se culíš?" drkla do mě. "Co zas meleš, já se neculím" snažila jsem se skrýt cukání svých koutků. "Tyvole ona se ti líbí!" Vybuchla smíchem hned jak to zařvala na celou chodbu.
"Přestaň řvát, hráblo ti? Ještě tady chybělo aby ty problémy s učitelkama byli i tady viď?" naštvaně jsem rozmachovala rukama, snažila jsem se ji říct jak moc závažná situace to je. "Tak se mi líbí učitelka. A co?? Stejně z toho nic nebude!" Prosykla jsem mezi zuby a naposledy jsem mávla rukou do strany.
Z mého rozrušení mě dostala rána. Když jsem se otočila, viděla jsem že jsem vyrazila někomu sešity z ruky. Zvedla jsem pohled od země a byla tam ona. Její modré oči na mě tak intenzivně koukaly že jsem si myslela že mě zabije.
"O-om-.." začala jsem zvedat sešity. "Moc se omlouvám, nechtěla jsem." Hlavou mi proběhla myšlenka  na to co vše mohla slyšet. Co když to slyšela všechno? Mohla bych přijít o svůj čistý štít, právě jsem si mohla zničit budoucnost.
Podávala jsem ji všechno co jsem sesbírala a usmála jsem se abych na sobě nedala vědět ze jsem právě nejspíš prodělala infarkt.
"To se stává. Vlastně jsem za vámi chtěla jít, potřebuju si s vámi promluvit.." koukla se na mě a čekala až odpovím. Já ze sebe ale nemohla dostat ani slůvko takže jsem na ni jen koukala s pootevřenou pusou. "Tak já jdu do třídy..." řekla Naomi.
"..mohla by jste teda?" natáhla ruku ke schodům na náznak toho že chce mluvit v kabinetu.

Kráčela přede mnou nahoru do schodů. No, můžete hádat kam jsem koukala. Přiznejte se, nemůžu být jediná která se kouká na zadek někomu kdo se mi líbí. Já se přiznám, že má fakt dobrej zadek.
Moje kontrola nad vlastním tělem selhala. A to jenom kvůli tomu pohledu co mám před sebou. Zakopla jsem, naštěstí jsem před sebe stihla natáhnout ruce. Víceméně jsem vypadala ze chci dělat kliky na schodech, no bylo mi trapně. Chtěla jsem se propadnout do země.
"Měla by jste se víc soustředit na svoje okolí, Vlčková." začala se potichu smát. Nic jsem jí neřekla a jen jsem v tichosti došla k ni do kabinetu.

"Co jste potřebovala?" zeptala jsem se při tom co jsem se opřela o stůl před tím jejím.
"Tady máte seznam věcí které potřebujete na výuku a stručné shrnutí pravidel. Nechala vám to tady vaše třídní učitelka." Podala mi A4 s pravidly a pokračovala "Jestli máte nějaké otázky tak teď prosím ať vás nezdržuju od hodiny.."
"Jednu bych měla..." odpověděla jsem mírně arogantním tónem. "Povídejte" popohnala mě zaujatě
"Opravdu mi musíte tykat? Zní to strašně. Chápu ze jsme ve škole a oficiálně musíme, ale nešlo by to aspoň takhle omezit?" Bylo to divné když vám vaše učitelka vyká jako kdyby jste byli kolegové.
"Nemám s tím problém. Jestli je to vše tak už můžeš jít.." pokynula rukou ke dveřím za mnou.
"Nashledanou.." po rozloučení jsem se postavila a odcházela ke dveřím. Než jsem místnost opustila tak jsem se na sekundu otočila a koukla se na ni. Zvedla svůj pohled od papírování...
Když se na mě koukla, tak jsem jen beze slova otočila svůj pohled před sebe a odešla jsem.