Láska společností zakázaná

5

"O čem jste chtěla mluvit?" Koukala jsem jí do očí a čekala co z ní vypadne.
"Můžeš se mi nějak vyjádřit k tvým známkám?"
Nechápala jsem co po mě chce "omlouvám se, ale asi nechápu o čem mluvíte..." měla jsem překvapený výraz na tváři. "Jak je možné že se za poslední 2 týdny tvoje známky zhoršily?..." sundala si tašku z ramene, položila ji na stůl mezi nás a vytáhla nějaký papír " a to ne jenom u mě, měla jsi ze všeho skoro samé jedničky, a teď? 4,4,3,2,4,3,3,2.. co to je?".
Nečekala jsem že by se mě někdo ptal proč se horší moje klasifikace, proč by je to zajímalo? Jsem jenom další ze stovek studentů na téhle škole.
"Ehrm... kvůli osobním problémům." koukla jsem se na hodiny abych ji naznačila že pospíchám pryč.
"Jakým?.." netrpělivě vyčkávala na moji odpověď, až mi dokonce začalo vrtat hlavou že už mě z něčeho podezřívá "..Jakými problémy?!" řekla poněkud dost rázným hlasem. Udělala jsem malý krok dozadu a udiveně se na ni koukla. Nechápala jsme o co jí jde a proč na mě zvyšuje hlas.
"Co po mě chcete? Nechápu, proč po mě křičíte."
"Hele, budu k tobě upřímná. Znám pár lidí a vím co se říkalo na tvojí bývalé škole... já se chci jenom ujistit jestli v něčem nejedeš." Zůstala jsem stát v šoku a nevěřila jsem tomu co jsem právě slyšela, myslela jsem si že jsem se toho zbavila... že je to už konečně za mnou. Očividně ne. Koukla jsem se na zem a snažila se zadržet slzy v očích.
"Taky jsem si všimla toho ze se poslední dobou chováš divně.." dodala když se mi snažila kouknout do očí.
Má pravdu, že poslední dobou nemám moc náladu komunikovat ani s Naomi a uzavírám se do sebe.

Smutek se z ničeho nic proměnil v vztek a když jsem si v hlavě znovu přehrála co právě řekla, tak se ve mně začala vařit krev.
"Jasně takže další kdo tomu věří, v pohodě já to chápu.. že koukněte se na ní, má kruhy pod očima, nosí jen dlouhé rukávy, s nikým se nebaví. Pořád se jen klepe nebo spí..." začala jsem si sundavat mikinu, trochu mi povytáhla triko tak jsem si ho stáhla zpátky dolů "Co děláš??" zeptala se trochu vyděšeně.
Natáhla jsem před ní předloktí "...vidíte někde nějaké vpichy? Co? Mám snad roztažené zorničky jak feťák?" Zvyšovala jsem hlas "Přijde vám snad že mám nateklé ruce?... nebo rozpadlé zuby? Bylo to jedno brko doprdele, jedno! Od té doby jsem nehulila..." položila jsem ji ruku na rameno "...ale vždycky se objeví někdo, kdo mi připomene jak moc na dně vypadám." Měla jsem slzy v očích, už se toho nikdy nezbavím. Jedna kráva která nakukala kecy naší třídní a už se to se mnou táhne.
Ohla se pro mikinu která mi spadla ze stolu mezi námi když jsem jí tam hodila.
"Tak mi řekni co se s tebou děje.." podala mi mikinu.
"Díky" vzala jsem si jí, otřela si oči a znovu si jí přetáhla přes hlavu.
"Moje matka zjistila že jsem na holky a vyhodila mě z bytu. Bydlím v jednopokojovém bytě a po nocích makám abych měla aspoň na nájem... takhle vám to stačí?!" Řekla jsem agresivním hlasem a na konci jsem se ironicky usmála.

Když jsem řekla že jsem na holky tak jako by ji v očích problikla malá jiskra, ale hned v zápětí zhasla kvůli kontextu toho co jsem řekla.
"Kolik tě stojí nájem?" Posadila se na lavici za ní a prolomila ticho mezi námi.
"Sedmičku i s poplatkama, s tím co vydělávám to sotva utáhnu" koukala jsem na ní a nevěděla co čekat. "Jaký máš směny?"
"Pondělí až pátek mám od šesti večer do tří do rána domu přijedu ve 4. Dvě a půl hodiny spánek a pak jedu do školy. Sobota volno a v neděli mám jen úklid před otevřením, to mám většinou od dvou odpoledne do šesti, zbytek dne spím." opřela jsem se zády o parapet za mnou a založila si ruce na hrudi.

"V sobotu nemůžu. Máš na neděli v plánu něco jiného než práci?" ptala se mě když koukala do kalendáře v mobilu.
S posměchem v hlase jsem odpověděla "vypadám na to že mám energii na to něco dělat?" Pozvedla jsem obočí. "Upřímně ani ne... sepíšeme spolu žádost o větší toleranci v klasifikaci." koukla na mě s nadějí v očích. "Fajn.." co jiného mi v téhle situaci jako zbývá.
Podávala mi její telefon s číselníkem, vzala jsem ho do ruky a nechápavě se na ní opět podívala
"dej mi tvoje číslo, napíšu ti a domluvíme se na tom kdy se sejdeme. Chápu ze jsi vytižená takže dojedu kam se to bude zrovna hodit a počítejme s tím že to bude určitě tak na hodinu." říkala zatím co jsem vyťukávala svoje telefonní číslo do telefonu.