Láska společností zakázaná

19

O 3 týdny později
Zprávy
Já: "prosím zvedni mi to."
       " haló?"
       "Omlouvám se, prosím odpověz mi."

Od toho večera jsem jí neviděla. Jako by se ze světa vypařila, ani jedna zpráva a ani jeden hovor. Docházelo mi jak moc jsem to posrala a začínala jsem se bát že už jí opravdu nikdy neuvidím. Ani ve škole nebyla, řekli nám že je nemocná.

V kavárně, čtvrtek večer
"Tak co? Bereš si snowboard nebo lyže?" ptala se mě Naomi sedící v tureckém sedě v krěsle.
"Asi snowboard. Kamo uvažovala jsem nad tím chlastem, já bych se na to vysrala a koupila to až tam."
"Jo to není tak špatný nápad."
Povídali jsme si o tom jak moc se těšíme na to až budem učitele házet do sněhu a vyblbneme se.
Stavila jsem se ještě u mámy pro velký kufr a věci na hory které u ní zůstaly. Byla v pohodě dokonce mi dala i nějaké peníze a řekla že až přijdeme tak mě klidně odveze ať se netahám s věcmi.
Měla jsem radost ale zároveň jsem byla pořád smutná kvůli ní.
Když jsem dojela domů tak jsem šla rovnou balit.
Brala jsem si hlavně termoprádlo na svah a výlety. Vzala jsem si i jedny džíny. Dvoje tepláky, několik triček jak s dlouhým tak krátkým rukávem, pyžamo, přibalila jsem samozřejmě i hygienu a elektroniku. Ještě jsem si pustila poslední díl seriálů a kolem jedenácté večer se šla osprchovat a lehnout si.

Ráno mě probudil ostrý zvuk budíku. 5 ráno, bomba.
V půl 8 nám odjíždí bus, jedeme do Rakouska.
Šla jsem si vyčistit zuby a zbytek věcí co jsem si chtěla vzít jsem musela dát do batohu na cestu. Zabalila jsem si i nějaké tousty a kávu na cestu.  Vzala jsem si na sebe šedivé tepláky, černou mikinu a černé tenisky.
Přijela pro mě Naomi s jejím tátou.
"Dobré ráno pane Fiš." Usmála jsem se na něj když mi bral kufr z ruky a nakládal i zbytek věcí do kufru.
"V autobuse budu sedět s Val a před tebou bude sedět Kay s Jakubem. Jede i Lena ale ta sedí s nějakou její kamarádkou." začala mi vyprávět o už předem dohodnutém plánu.
"Dobře." Kňukla jsem. V hotelu ve kterém jsme měli být ubytování budou i jiné školy, máme s nimi nějaké společné programy. Docela jsem se těšila na odreagování.

Čekala jsem už na svém místem až řidič uloží věci i ostatních lidí seděli jsme ve předu hned za učiteli, nevadilo nám to. Všichni jsou takový pohodáři.
Seděla jsem opřená zády k oknu a nohy jsem měla na druhé sedačce. Koukala jsem jen tak před sebe, viděla jsem jak nastupuje Naomi tak jsem se otočila jejím směrem jenom se na mě usmála a sedla si na sedačku za mě. Když v tom šla po schodech mně tak známá slečna. Byla tam ona, stála tam s batohem.
V tu chvíli mě zalil pocit smutku.
Nejradši bych se rozeběhla a vzala jí do mojí náruče jako ten večer když mi otevřela dveře. Chci zase cítit to bezpečí a ten pocit tepla když mám ruce kolem jejího pasu. Chci cítit tu vášeň jejích dotyků.
Podívala se na mě, ale nic neřekla. Neusmála se, jen si šla sednout na svoje místo.
Nahnaly se mi slzy do očí a tak jsem je radši zavřela a pokusila se usnout. Nešlo to, ale dělala jsem že spím abych si nemusela s nikým povídat.
Po cestě jsme měli pár zastávek a nakonec nám cesta trvala nějakých 6 hodin a já za celou tu dobu nevylezla a s nikým nepromluvila.