Prohřešek

6. Nebe na zemi

Kdykoliv měla Lily říct svůj největší strach, uváděla smrt milovaných. Říkala, že by nepřežila, kdyby někdo zemřel a ona tomu nedokázala zabránit. Teď po Azkabanu bude už navždy uvádět mozkomory. Nic horšího si totiž představit nedovedla.

Nutili ji vzpomenout na nejhorší, zapomenout na nejlepší a myslet na zoufalství. Pár vzpomínek si chránila, snažila se je bránit, dávala mozkomorům ty z Bradavic sama. Nabídla jim svůj první ples, nabídla jim famfrpálové zápasy i oslavy po nich. Dala jim svoje první roky života, dala jim Severuse i Petunii. Držela si ale všechno, co se stalo po Bradavicích.

Dlouhé dny se utápěla v samotě a snažila se do zdi vydlabat větší díru. Tu, kterou Rabastan prozradil, totiž zazdili. Lily tak měla aspoň zábavu.

Začala si mluvit pro sebe. Vyprávěla si příběhy ze svého života, sama sebe přesvědčovala, že udělala správně. Aspoň na konci. Ubezpečovala se, že všichni, na kterých záleží, jsou v pořádku.

"Dívali jsme se, jak se paní Norrisová belhá po hradě se zastřiženým ocasem. James se příšerně smál. Jednu jsem mu za to vrazila, byl to skvělý pocit. Jo, tuhle jim dám příště, o tu můžu přijít," vyčlenila si další ze vzpomínek k těm, na které bude myslet během další návštěvy mozkomora.

Znovu zabořila ruku do zdi. Zlomila si další nehet, teď se jí lámaly více než venku, neměla pro ně potřebné minerály. Bylo jí to ale jedno, potřebovala jen otvor ve zdi, aby si přesvědčila, že tam Rabastan pořád je.

"Pak mám ještě tu o naší výhře v lektvarech. Se Severusem jsem vyhrála první cenu. Jak by také ne," nutila se mluvit, zatímco škrábala do zdi nehty a snažila se ulomit další kus kamene. "A Severus se skoro usmál."

Došlo jí, že nemluví dost a někdo by mohl zaslechnout škrábání o kámen. "Nechápu to. Proč byl takový? Vždyť já přece měla taky Znamení, tak proč se mnou pak nikdy nemluvil? Bál se snad toho, co jsem udělala?"

Křup. V kameni se objevila prasklina.

"A jak nesnášel Jamese. Vždyť byli jak malí ještě v sedmnácti," prudce kopla do kamene. "Neskutečně hloupí a malí."

Kousek odpadl. Lily ho popadla a začala jím dřít zbylý kámen ještě usilovněji. "Tu jim taky dám. K čemu školní léta? Ať si je vezmou mozkomoři."

Musela si odkašlat, aby vůbec mohla mluvit. "Už mají Marlene, naše první setkání. Mají rozlučku s Bradavicemi, mají všechny. Jsem asi příliš sobecká, ale nemůžu jim dát svůj první polibek. Patřil Peterovi, to prostě nemůžu," vzlykla.

"Moment," zarazila se. "Ti hajzlové!" zařvala do prázdna, následně se sesula na postel a přitáhla si nohy k hrudníku. "Peter byl jen opilý na nějakém večírku, nebyl první. To jim přijde draho," brečela.

"Vemte si celé Bradavice! Vemte si celý můj život!" posadila se. "Nakrmte se jím, až prasknete! Štěstí mám ještě dost! Jen pojďte a vezměte si kousek!" ječela na dveře.

Ty se opravdu otevřely. Lily se odsunula ke zdi. "Nemyslela jsem to tak, jděte pryč, nechtěla jsem..."

"Hysterák, Evansová?" ozvalo se elegantně ode dveří.

Lily si rychle setřela slzy. Mozkomoři přece nemluvili. Možná byla zachráněna. Vzhlédla a musela rozmrkat zbytek slz. "Malfoyi?"

"Zdravím tě, Evansová. Až se zeptáš, co pro tebe mám, tak nic. Narcissa si přála, abych ti vyřídil, že den tvého slyšení se blíží. Dnes tu jsem pro Rabastana. Ten už se ti sem nevrátí, o to jsme se všichni postarali. Tvoje slyšení ale můžeš rovnou vzdát, nehneš se odsud."