Prohřešek

22. Parohy proti Čelistem

"Ne, musím se tam podívat," stála si za svým Lily a mířila ulicí k domu Potterových, aspoň k těm ohořelým zbytkům z něj.

"Nemusíš to vidět, je to část tvého života," přemlouval ji Sirius.

"Jestli sis nevšiml, části mého života se hroutí, takže o jednu víc už se zase tolik nestane."

"Tak mě nech jít s tebou."

"Neřekla jsem, že jít nesmíš. Jsi svobodný člověk a moje maličkost ti nic nenařizuje. Jestli ti to udělá radost, můžeš jít taky."

"Neřekla jsi právě, že jsem svobodný člověk, takže mi nemusíš nic povolovat?" srovnal s ní krok a k místu domova Jamesovy rodiny dorazili už společně.

"Ach bože," zamumlala Lily, když se dívala na zbytky domu. Zdi byly jen sotva rozpoznat, všude se válel nepořádek, až se Lily ani nechtělo na něj šlapat.

"Říkal jsem ti, že to není pohled pro tebe," vyčítal jí její tvrdohlavost.

"Já jsem si nemyslela, že až tak moc. Mám pocit, že z mého starého života už skutečně nic nezbylo." Nesnažila se jít dovnitř, jen stála a dívala se na bortící se zdi.

"Možná mi teď budeš víc věřit."

Lily se zašklebila a pokrčila rameny. Byla ráda, že vše zmizelo. Zapomnělo se na všechny podivné věci, před týdnem si s ním vyjasnila všechno ohledně Lucindy, o ničem jiném nemluvili. Cítila se s ním teď být na přátelské rovině, nebylo to tak dobré, ale ani tak špatné, jak by mohlo být.

Přes ten čas se postupně uklidňovala, až sama sebe přesvědčila, že nic není špatně. Věděla, že sama sobě lže, když si říká nesmysly o Rabastanovi. Určitě by nechtěl, aby na něj zapomněla, jak ale měla udržet pozornost v minulosti, když jí budoucnost klepala na dveře a stávala se přítomností?

"Nemůžu dál, ještě ne."

"Peter nás rád uvidí, už jsem se ho ptal," ujistil ji Sirius, že o tom všem věděl. Znal Lily až příliš dobře. Předvídal její reakce jako vždycky.

"Nech toho, kvůli tobě si dokonce začnu myslet, že to bude všechno v pořádku."

Zamířili opět ulicí na druhou stranu. Tentokrát došli k domu, který byl v neporušeném stavu, tam zazvonili.

"Je to divný neslyšet tam Marlene ječet," skousla si ret Lily.

"Uslyšíš jí ječet doma, tak si nestěžuj."

Než mu mohla Lily odpovědět, dveře se otevřely a v nich se ukázal usměvavý Peter. Lily se na něj usmála, očima ale těkala dovnitř. Včera se se Siriusem vsadila, jestli dům ještě stojí a jak na tom asi je Aurora.

"Kde je?" vypadlo ze Siriuse okamžitě, protože nedokázal čekat jako Lily.

"Kdo?" nechápal Peter.

"Vsadili jsme se, takže potřebujeme jít dovnitř a zjistit stav věcí. Pustíš nás?" protáhla se kolem jeho ruky Lily a zmizela v domě.

"Mám snad na výběr?" couvl Peter a nechal projít i Siriuse. Nijak zvlášť mu to ale nevadilo. Zavřel za nimi dveře a sám došel do kuchyně, kde se opět posadil ke stolu a nakoukl do novin.

Chvíli se pokoušel ignorovat Auroru, pak se s ní snažil mluvit, dokonce ji tiše prosil, aby se uklidnila. Aurora ani jednou nepovolila. Peter jí chtěl pomoct, ale ne za cenu svého duševního zdraví. Nechal ji pak být, ať si dělá, co jen chce. A ono to fungovalo.

"Jaký to je?" přisedla si Lily k němu.

"Merline, já se tě lekl!" hodil po ní noviny Peter, ale nakonec se usmál. "Proč nejsi s nimi?"