Prohřešek

15. Schůze

Po takové době. To ani nebylo možné, že Řád stále existoval. Když Brumbál svolal Řád, najednou všichni věděli, že schůzi už neměli tolik dní i týdnů. Nikomu to nepřišlo, jakmile se ale Řád připomněl, jejich vidění času se změnilo.

Schůze se nekonaly od doby, co vyšlo najevo, že Lily skrývá Znamení. Nikdo neměl chuť vidět, jak se všechno rozpadlo. Bez Lily nic nefungovalo a ani Řád ne. Navíc Dorcas byla mrtvá a Dawlish také. Přátelé Lily se rozprchli na všechny strany a ti zbylí nebyli schopni se sejít. Řád přestal bez Lily existovat.

Teď se měl ale znovu sejít. Každý měl svoje body, které chtěl projednat, na kolik jich ale přijde řeč, to nikdo z nich nevěděl. Brumbál musel mít něco na srdci, když je svolal.

Ještě než schůze začala, Brumbál si zavolal Jamese se Siriusem stranou. "Dostalo se ke mně, že jste se ani jeden neobjevili poslední dny v práci. Budete se muset vrátit, aby nikdo nepojal podezření."

Sirius ale věděl, že tím Brumbál myslí, že tam teď nemá špehy. Bystrozorství bylo klíčové a strategické pole, proto tam musel někdo být, aby vynášel zprávy zevnitř. Dělal to Dawlis, dělal to Sirius a dělal to i James. Jenže Dawlish byl mrtvý a ti dva se tam už nějakou dobu neukázali.

"Nevrátím se. Nemám s kým pracovat," oznámil James prostě.

"Dvanácteráku? Zapomněl jsi snad?" ukázal na sebe Sirius.

James pozvedl obočí. "Paktuješ se se Smrtijedy, copak myslíš, že ti budu důvěřovat, abych se k tobě otočil zády?" zasmál se, načež bez jediného slova odešel.

Sirius zůstal opařeně stát a zírat na Jamesova záda. Poprvé si pomyslel, jestli nebylo lepší nechat žít Lily vlastním životem a nestavět se na její stranu. Ihned si ale za tu myšlenku vynadal. Lily byla jedna z mála, která mu ještě zbyla. Pokud tedy stále žije, napadlo ho.

"Nezahájíte to už?" otočil se náhle na Brumbála, když ho v očích zaštípaly slzy. Potřeboval se rozptýlit a něco dělat. Navíc měl vlastní body, které potřeboval zajistit.

Brumbál se na Siriuse trochu lítostivě usmál a dal svolat všechny ke stolu. Schůze mohla začít.

"Vítejte na schůzi Řádu," začal Brumbál úplně stejným tónem, jako zahajoval školní rok v Bradavicích. Několik lidí se pousmálo, všichni si ale až moc všímali prázdného místa mezi Siriusem a Jamesem.

Marlene sotva poslouchala. V hlavě jí neustále zvonilo a musela si přehrávat setkání s Lestrangem dokola a dokola. Teď se na zápisky v deníku Lily dívala jinak. Brighton před sedmým ročníkem byl určitě zlomová událost. Marlene se snažila vzpomenout si na těch pár krátkých vět, které tam Lily napsala.

Psala, že už není malá, hodná a... "Promerlina, ona se s ním vyspala!" vyjekla Marlene nahlas, ale až pak si uvědomila, že se musí ztišit. "Omlouvám se, jen jsem o něčem přemýšlela."

"To vidím, slečno," kývl Brumbál a Marlene sklopila hlavu. Cestou ale stihla zavadit pohledem o Remuse.

Remus se na ni díval zcela neomylně. Viděl, že na něco přišla. A viděl, že ona viděla, že on se na ni dívá. Jenže si nedokázal pomoct, Marlene byla i tady naprosto okouzlující. Nádherná.

"Prvním bodem schůze je věštba."

"Jaká věštba?" zeptala se Alice.

"Věštba o Vyvoleném. Pronesla ji profesorka Trelawneyová, slečno Fortescueová."

V místnosti bylo ticho. Všichni čekali, s čím Brumbál přijde.

"Zdá se, že Vyvolený je některý z Voldemortových lidí. Tedy jejich dítě. Nejspíše bude narozeno, pokud již není, na konci května věrným služebníkům. Věštba říká, že daleko odsud nalezne sílu na zničení Pána zla jednou provždy a stejně jako se mu postavili jeho rodiče, zemře jako vítěz."