Prohřešek

19. První jarní den

"Zdá se mi to nebo jsi našel svoje kořeny?" prošel Regulus kolem Siriuse sedícího v kuchyni domu na Grimmauldově náměstí.

"Plácáš nesmysly," odbyl ho jeho starší bratr.

"Ne, je to fajn, že mi sedíš v kuchyni už několikátým dnem. Je to vítaná změna," poplácal ho po rameni a šel dál.

Sirius zmateně seděl a díval se za ním, dokud ho z vytržení nedostala Lily. "Má pravdu. Sedíš tu nějak moc často."

"Marlene mi prostě doma začíná vadit, nic víc. Lucinda pořád něco chce, Marlene pořád něco chce, tady je to mnohem klidnější."

"A vážně v tom není nic víc?" posadila se k němu a podepřela si hlavu rukou. Sirius se přistihl při nervózním cuknutí, protože pochopil, že Lily se na něj dívá a očekává odpověď. Odkašlal si.

"Vidělas, jak divně se choval? To bude tím jarem, mám pocit, že mu nějaký kytky vlezly do mozku."

Lily se usmála. "Je prostě rád, že tu jsi. Oba jsme rádi. Ať už tu jsi z jakéhokoliv důvodu, líbí se mi to. Život je tak nějak jednodušší, když tu jsi," zase se zvedla k odchodu. "A možná máš pravdu, jaro dělá svoje."

Ve vzduchu sice stále cítit nebylo, v kalendáři už ale bylo zapsané. Dnešním dnem začínalo to období, kterého se všichni báli. Už brzy se měl narodit Vyvolený.

Sirius ale na věštbu nemyslel. Hlavou se mu honila Marlene s Lily. Bylo zvláštní, že zrovna tyhle dvě. Marlene měla v jeho hlavě svoje vlastní místo, nemohl na ni zapomenout už od jedenácti let, ačkoliv se usilovně snažil. Přes to všechno byl rád, že se k sobě zase chovali normálně. I když by byl radši, kdyby se mu Marlene nenastěhovala do bytu, což ovšem mělo i svoji světlou stránku, a to, že se starala o Lucindu. Sirius si tak aspoň nepřišel jako matka na plný úvazek.

Možná kdysi přísahal, že se do svého rodného domu nikdy nevrátí, stejně tak ale udělal. Stačilo odstranit lidi. Problém nebyl v domě, byl v lidech. Walburga i Orion byli pryč a Sirius za to byl ve skrytu duše rád. Vždycky si myslel, že mu to bude vadit, vyprávěl, jak se na jejich smrt těší, ale uvnitř  cítil, že netěší. Jenže když se to dozvěděl, pocítil náhle klid. Část tlaku na hrudníku povolila a on se konečně volně nadechl. Ani jednomu z těch pocitů příliš nerozuměl, ale klid v duši vítal s nadšením.

A teď tu seděl. Víceméně se udobřil se svým bratrem, pochopil bývalou budoucí ženu svého bývalého nejlepšího přítele a užíval si jejich společnost. Kolik se toho změnilo, to ani nemohl popsat.

Nezlomné přátelství neobstálo ve zkoušce Azkabanu, roztříštilo se na části. James už se nestýkal s ním, ani s Peterem, Peter a Remus měli za sebou první opravdovou hádku a parta pobertů se rozpadla. Siriuse by nikdy nenapadlo, že si z nich tří bude nejvíc rozumět s Peterem. A samozřejmě Marlene, ta mu v životě zůstala, jako by nemohla odejít.

Když nad tím tak přemýšlel, pochopil, že vlastně vyhrál nejvíc. Měl Petera, měl Marlene, se kterými se sice nemohl vidět najednou, ale oba byli na jeho straně, a hlavně měl Lily.

Zrzka byla něčím zvláštní. Už dřív ho fascinovala, nikdy by si to nepřiznal, ale poslední dobou musel uznat, že pro ni dělal spoustu věcí. Možná i víc než jen kamarád. Vždyť pro Lily skoro dýchal. S hrůzou si uvědomil, že by pro ni udělal prakticky cokoliv. Lhal pro ni, přišel o přátele, zahodil předsudky, postavil se svým děsům a zašel by i mnohem dál, kdyby ho požádala.

Najednou u sebe začal pozorovat to, co dřív vyčítal Jamesovi. Zaslepenost vůči Lily. James na ni později dojel, to kvůli zaslepenosti se mu to všechno stalo. Už před půl rokem se mu Lily odcizila a on si to tak nebral. Vánoce trávili odděleně, dívka často chodila k Siriusovi a stěžovala si na Jamese. Až pak odhalila Znamení a James to odmítl pochopit. Sirius se sám divil, že to přijal. Prvně byl proti, ale pak...