Prohřešek

7. Tajemství k tajemství si sedá

"Zmizni," zasyčel na potulnou kočku Sirius. Nenáviděl je, vždycky se mu pletly pod nohy a otravovaly. Teď šel do práce, neměl čas na takové tvory. Navíc byly děsně hloupé.

Kočka mňoukla a zaběhla za roh. Tam se zastavila a strnule seděla. Když si byla jistá, že kolem nikdo není, protáhla se. Vyhrbila hřbet a když se zvedala, už měla podobu postarší dámy.

Klapot podpatků zněl Londýnem, když se dáma vydala na místo určení. Tím byla zastávka podzemní dráhy. Brumbál to tam měl z nějakého důvodu nejraději.

Minerva ho už z dálky viděla. Elegantně k němu došla a kývla hlavou na pozdrav.

"Jak jsou na tom?" zeptal se Brumbál vážně.

"Pan Black mě očividně nemá rád. Minule mě málem nakopl, dneska k tomu také neměl daleko," nadávala.

"Minervo," napomenul ji Brumbál.

"Šel do práce. Nic neobvyklého. Chovají se teď všichni divně, myslím ale, že nic neplánují. To se slečnou Evansovou je dost vzalo, nemají ani možnost se sjednotit, nevěří si."

"Zato vy jste podezřele klidná."

"No dovolte, Brumbále? Jako kočka teď trávím víc času než jako profesorka, čas mi plyne jinak, už dávno jsem se s tím smířila."

Brumbál pozvedl obočí, ale nic neříkal. "Víte určitě, že nikdo z nich nic nechystá? Nesnaží se pro slečnu Evansovou nic udělat?"

"Nejspíše ne. Budete mít volnou ruku."

"To mě těší. Obvinění proti slečně Evansové budou potvrzena," rozhodl Brumbál.

Minerva tiše vyjekla. "Děláte si legraci? Chcete ji nechat v Azkabanu?" zděsila se.

"Tam, kde je, je teď v největším bezpečí. Kdyby ji snad pustili ven, Smrtijedi se jí okamžitě zbaví. Nejsou si jisti, jaké straně doopravdy patří. Jen těžko říct, jestli to ví aspoň slečna Evansová," povzdechl si Brumbál.

"Vždyť je to ještě dítě. Nemůžete ještě přehodnotit rozhodnutí? Není to figurka na vaší šachovnici, nesnažte se dát Temnému pánu mat."

Brumbál se na chvíli odmlčel, než se usmál a začal o něčem docela jiném. "Už mám skoro rozluštěný smysl věštby. Vyvolený se už brzy narodí, mělo by jít o konec května."

"Nemůžete to takhle zamést pod koberec!" vykřikla profesorka McGonagallová.

"Tak mi, Minervo, povězte, co mám dělat. Mám ji osvobodit a nechat Smrtijedy, ať ji zabíjí přímo před budovou Ministerstva nebo ji nechat ještě chvíli v Azkabanu, odkud se po válce dostane v pořádku?"

"Předně to není vaše volba!"

Brumbál se usmál znovu. Minerva strnula. Měl to pod palcem. Celé Ministerstvo i Starostolec. Nad rozsudkem měl plnou moc. Šlo jen o to, kdo dá víc. Brumbál nebo Temný pán? O co vůbec Voldemortovi šlo? Chtěl Lily v Azkabanu nebo venku?

"Myslím, že tentokrát se naše snahy budou s Tomem scházet. Ještě ji nechce mrtvou, to už by byla. Zbavil se jí on, ne my. Otázkou zůstává, k čemu ji potřebuje. Nevíte to, má drahá?" mrkl na profesorku, která prakticky ihned strnula.

"Je to pro vás snad jen hra? Snažíte se Pána zla zničit nebo hledáte jeho úmysly?"

"I kdybych se ho snažil zabít, neuspěju, to může jen Vyvolený. Tomu je třeba připravit vše potřebné. A neříkejte Tomovi Pán zla, Minervo. Slyšela jste toto oslovení snad někdy od Lily?" varoval ji.