Prohřešek

13. Problém cigaretového kouře

Nádech a výdech. Lily se snažila dýchat klidně a správně, protože to přece ona musela. Vidět ta místa nebylo snadné, už vůbec ne po Azkabanu. Z nemocnice se přemístila se Siriusem k němu domů, Marlene za nimi měla dorazit i s Peterem a Alice měla přitáhnout Remuse. Jako by najednou bylo všem jedno, kdo si co řekl a co se během Lilyiny nepřítomnosti stalo.

Jen James neměl přijít, což Lily trápilo nejvíce. Fascinovalo ji ale plánování večera, které tak postupně odkrývala. Jako by snad záleželo na tom, co se bude večer pít a jíst. Lily to prostě nedokázala pochopit.

Teď seděla v koupelně Siriusova bytu. Zírala na vypadlou kachličku ze zdi a hlavou se jí honilo několik vzpomínek. Nedokázala je všechny najednou pobrat, jen tam seděla a zírala do zdi.

"Ťuk, ťuk, můžu?" nakoukla dovnitř Marlene.

"Jasně," kývla na ni Lily zpátky, aniž by se snažila nějak dávat na vědomí zájem.

"Jak ti je?" začala blondýnka, ale Lily ji přerušila.

"Proč se mě na to pořád ptáte?" ptala se tiše. "Proč pořád vyzvídáte, jestli se cítím v pořádku? Máte snad za cíl mi to připomínat pořád a pořád dokola?"

"Promiň, Lily, nechtěla jsem."

"V pořádku. Já jsem v pořádku, budu v pořádku, všechno je v pořádku."

Marlene slyšela, jak se v Lily vaří krev, zároveň má ale touhu zůstat jako socha do příštích dní. "Lily, pojď do sprchy. Pomůžu ti, jen přestaň sedět na té vaně a zírat do prázdna. Děsí mě to."

Zrzka pomalu vstala a přešla ke sprchovému koutu. Do teď nechápala, proč měl Sirius vanu i sprchový kout, nehodlala nad tím ale hloubat právě teď. Shodila ze sebe šaty, až zůstala stát nahá uprostřed koupelny.

"Tak jo," vydechla Marlene a popošla k Lily. "Tak jo, to bys rozhodně předtím neudělala, ale dobře. Nestěžuju si."

"Nemusíš kolem něj kroužit pohledem, je to tetování jako každé jiné. Jen s tím rozdílem, že ho nenávidím," zvedla Lily ruku a zadívala se na černý obrys hada a lebky. "Slyšíš mě? Nenávidím tě," sykla ke Znamení.

"To je dobře, to jsem... Vážně ráda, že si myslíš právě tohle. Pojď, umyju ti záda," navedla ji do sprchy Marlene a v momentě, kdy tam Lily vlezla, ji začala omývat. "Pamatuješ, jak jsme to dělaly několikrát v Bradavicích? Vždycky o Vánocích, když byla zima a my byly zmrzlé."

"Ne."

"Ani to, jak jsme málem vytopily koupelnu a Alice nám pak nadávala celé hodiny?"

"Ne," pokrčila rameny Lily.

"Víš, že jsme tam slavily Vánoce?"

"Nepamatuju si Vánoce. Jenom ty letošní," opět žádná emoce v hlase. Marlene děsila ta její uzavřenost a lhostejnost. Jako by už na ničem nezáleželo. Ne, je jen v šoku, opakovala si Marlene pro sebe.

Ještě chvíli tam stály, než Marlene vylezla ze sprchy a podala Lily vše potřebné. "Půjdu vedle, zvládneš to tu?"

"Jasně."

Marlene potichu vyšla ven a oddechla si. Být v její přítomnosti bylo tak vyčerpávající.

"V pořádku?" ozvalo se na rohu chodby.

"Jo!" vyjekla Marlene a snažila se předstírat, že jí nic netrápí. "Běž zpátky, Remusi, já to tu zvládnu."

"Vážně?"

"Jasně, o nic nejde." Šlo o hodně, ale to Remus vědět nemusel. Věže naší síly stojí přesně tam, kam je postavíme, opakovala si Marlene, když se blížila ke koupelně.