Prohřešek

21. Aurora a Perseus Nottovi

Lily si nedokázala pomoct, musela svůj zážitek Peterovi vyklopit celý. Pověděla mu o podivném polibku a o celé zvláštní situaci mezi ní a Siriusem. Nakonec byla ráda, že nemusela myslet na Rabastana. Peter ji trpělivě poslouchal a sám jí dokonce řekl některé věci, co se udály během její nepřítomnosti.

Ačkoliv si Lily nikdy nemyslela, že by jí chyběl normální život, chyběl jí. Zjistila to, když druhého rána zamířila opět za Peterem. Když s ním mluvila, měla pocit starých časů, jako by se nikdy nic nezměnilo.

Nemluvili o těžkých tématech, probírali zejména události na frontě citů a emocí, Lily by skoro řekla, že pomlouvali jednoho po druhém ze svých přátel. Neskutečně jí to ale pomáhalo.

Dozvěděla se o situaci kolem Marlene a Remuse a nedokázala se přestat divit. Asi dvacetkrát toho dne zopakovala, jestli to myslí vážně, že Marlene a Remus. Taky poslouchala o tom, co se tu stalo bezprostředně po jejím odchodu. Jak James vyváděl, Marlene byla k nevydržení a jediná Alice je dokázala uklidnit.

"Vybírala si na to uklidňování hlavně Jamese," slyšela Lily během dalšího dne jejich společného času.

"Fakt? Ještě řekni, že James ublíženě skočil do její náruče, aby se vybrečel."

Peter mlčel a jen se na ni díval.

"To si děláš legraci!" obvinila jo a oči jí jen zářily. "James a Alice?!"

"Tebe to ani trochu nebolí? Vždyť James byl tvůj skoromanžel."

Lily pokrčila rameny a zamíchala kakao v hrnku. "Věříš mi, že ani ne? Bolelo mě, když se na mě vykašlal v Azkabanu, když mě obviňoval po návratu, ale posledních pár dní jsem si na něj vůbec nevzpomněla. Jako by najednou do mého života neodmyslitelně nepatřil," volila slova pečlivě a pomalu, aby neřekla něco unáhleného.

"A víš, že váš společný dům vypálili Smrtijedi?" hodil ji do tvrdé reality Peter.

"Jeho dům, já se pouze přistěhovala, nic víc. Vždycky tam byl pánem on."

"Posloucháš mě? Vypálili ho, když byl James uvnitř. Vím to od Alice, u které teď žije."

Lily pokrčila rameny. "Mě sice nechtěli vypálit, ale málem jsem umřela za poslední čas několikrát. Jsme ve válce, Petere, měli bychom si na to zvyknout."

Tvrdá slova Petera zasáhla. V duchu procházel všechno, co věděl. Alice mu kromě toho říkala i o Lily. Měl by se od ní držet dál, je nebezpečná. Prý ví něco o dělení duší, zařizovala to jako Smrtijedka. Neměl by se k ní vůbec přibližovat. Přemýšlel, jestli nemohla mít v něčem pravdu. Lily byla krutější a zakazovala si empatii, to poznal.

"Lily," pokusil se jí na to zeptat, "Alice mi říkala takové podivné věci. Věci o tobě. Podle ní jsi nebezpečná a jako Smrtijedka jsi pro Vol... Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit... Prý jsi pro něj vyřizovala něco s dušemi. Když mi to Alice říkala, bála se tě, měla ten strach v očích. Měl bych se tě taky bát?"

"Tak proto ten strach," pochopila ta slova, která jí Alice řekla ještě v domě Blacků. Alice teď byla proti ní.

"A ty se divíš? Bojíme se tě tak trochu všichni. Jen si to představ, tajila jsi nám Znamení a my na to za celou dobu nepřišli. Musela jsi mizet na schůze, ale my na to opět nepřišli. Buď jsi byla příšerně dobrá nebo jsme byli úplně slepí."

"Měla jsem to vymyšlené. Když jsem potřebovala odejít, Jamesovi jsem řekla, že budu s Alicí, Siriusovi, že s Marlene. Věděla jsem, že ani jeden se té druhé nepůjde ptát. Marlene si zase myslela, že jsem u Remuse. Nikdy jste na mě nepřišli."