Prohřešek

25. Rabastanův úkol

"Jsem doma!" zavolala vesele Lily na celý Siriusův byt. Doma. Tohle bylo doma.

"Lily," vyšla Marlene z obýváku i s malou Lucindou v náručí. "Dívej se pozorně," podala jí dítě.

"A na co?" nechápala zrzka, držela Lucindu a čekala.

"Li-ly," ozvalo se od ní. Dívka strnula.

"Kouzelný, že jo?" smála se Marlene.

"Já jsem její první slovo?"

"Už to tak bude," přisvědčila jí Marlene a zkusila Lucindu pošťouchnout, aby řekla i něco jiného. "Ale vidíš? Na tetu Marlene si nikdo nevzpomene. Copak můžu za to, že máš o tolik jednodušší jméno?"

Lily už ale šla do obýváku.

"No jasně, já jsem nepodstatná, pár hodin ho nevidíš a jsi v háji, mě nemusíš vidět celé měsíce a je ti to jedno. Ty jsi teda kamarádka. Ještěže mám Lucindu, ta je aspoň věrná."

"Ja-me-si," hláskovala holčička.

Lily už ale rozhovor Marlene a její boj proti větrným mlýnům nesledovala, došla do obýváku našla tam Jamese se Siriusem na posteli. Hráli šachy.

"Už jsem doma, ahoj," přešla k nim a klekla si vedle pohovky.

"A-ahoj, Lily," mávl na ní nejistě James. Něco bylo i po těch dnech trapné. Přece jen, ani ona určitě nemohla zapomenout na všechno to, co se stalo během posledních týdnů. Ačkoliv to byla Lily, stejně nemohl doufat v odpuštění. Jeho hrdost mu nedovolila ani žádat.

Sirius už se přes to všechno dokázal přenést lépe. Přivítal Lily polibkem, při kterém James nespokojeně zabručel. "Svoji šanci jsi měl," usadil ho Sirius.

"Technicky je to pořád moje snoubenka, je to jen divný."

Lily se usmála a zase vstala. "Hrajte si, já půjdu..." neměla šanci dokončit větu, protože před ní se s prásknutím zjevil skřítek.

"Kráturo?" vyjekla zděšeně.

"Slečna musí hned s Kráturou," natáhl k ní ruku a Lily se nebránila. Doslova byla unesená z prostředka obýváku Siriuse Blacka jeho vlastním skřítkem.

"Nebyl to tvůj...?" nechápal James.

"Na to si zvykneš, na nudu zrovna netrpíme," vzdychl Sirius a až pak začal panikařit, kam se mu Lily ztratila.

***

"Kam mě to vedeš?" ptala se Lily v temné chodbě, kde neviděla ani kousek světla.

"Tohle je sklep domu rodiny Lestrangeových," skřehotal Krátura, ale Lily se okamžitě zastavila.

"Proč? Nechci s tím mít nic společného! Lestrangeovi mě zabíjí!" vyšilovala.

"Starých Lestrangeových," opravil ji Krátura. "Slečna s Kráturou musí jít dál, nahoře je pokoj pana Lestrange mladšího." Táhl ji dál.

Lily skoro brečela. Nechtěla už nic vědět. Rabastan byl mrtvý, neměl by se zase vytahovat na světlo. Oplakala ho, rozloučila se, zapomněla. Nebo se aspoň snažila. A teď by se jí měl zase připomenout?

"Ne!" ucukla. "Nechci nic vědět!"

"Pan Lestrange si to přál," vyzradil jí Krátura. "Chtěl, aby se slečna dozvěděla všechno."

Vzdychla. "Dobře, pokud je to Rabastanovo přání, půjdu."

Krátura se znovu rozešel domem a přitom začal vyprávět. "Pan Lestrange tady žil jako dítě, až jeho rodiče zemřeli. Žil tu i dál, jeho pokoj je přímo nahoře."