Prohřešek

10. Zítra se rozhodne

Tik, tak, tik, tak... Sirius cítil, že se mu čas málí. Stále nenašel druhou polovinu srdce. Sice prohledal Jamesův dům, ale přišlo mu, že se ztratilo víc než jen srdce. Jako by si tam lidé jen chodili brát věci budoucích Potterových.

James mu nakonec vyzradil, že srdce hodil do zahrady a zapadlo sněhem. Sirius překonal všechny záhony růží i rybízů. Nakonec našel prázdnou krabičku. Neotevřenou. Srdce tedy nemohlo vypadnout.

Někdo ho musel opět vzít. Pokud měla být Jamesova polovina v krabici, někdo se musel stihnout do krabice vloupat a vybrat ji. Komu na tom ale mohlo záležet?

Přemýšlel rychle, k Jamsovi si takhle mohla zajít jen jedna holka. Marlene. Ta by se jistě nebála nic ukrást. Zvlášť pokud byla bez sebe vzteky. Určitě to byla ona.

Sirius proto zašel do Peterova domu. Marlene už byla jistě zpátky doma, Peter u něj přece zvonil už dávno, uběhlo dost hodin, aby si Marlene našel zase zpátky.

Do domu se dostal otevřenými dveřmi. "Hej, Pete! To nevíš, že ve zlých časech války se dveře zamykají?" volal do prostoru.

Nikdo mu neodpovídal.

"Neříkej, že jste na to s Marlene vlítli a ještě spíte?"

Procházel opuštěným domem do kuchyně. Tam poprvé objevil známku života. Petera u stolu, spícího s čelem opřeným o jeho desku.

"Pete? Žiješ? Kde máš Marlene?" dloubl do něj.

Peter jen cosi zabručel. "Pryč."

"Pryč? Jak jako pryč? Ty sis pro ni ještě nedošel?" nerad viděl, jak se z jeho přátel stávají trosky. Lily byla pryč, Marlene se očividně zbláznila, James propadl zoufalství a nekontrolovanému vzteku a Peter postupně odumíral a nechal si to líbit.

"Nemá to cenu."

"Zvláštně mi připomínáš Dvanácteráka. A dneska to není pochvala," dodal. "Pojď, vstávej. Musíme Marlene najít, má něco, co potřebuju a ty zase potřebuješ ji. Tak pojď."

"Nikam nejdu, nechci nic vidět. Marlene je určitě líp než tady."

Sirius si povzdechl. "Fajn, když ti ji přivedu, přestaneš fňukat?"

Odpovědi se sice nedočkal, ale rozhodl se, že k Remusovi zajde. Aspoň pro Marlene, pochyboval, že mu Remus něco věnuje. Nedočká se ani úsměvu.

Vyšel do patra, aby se ještě pro jistotu porozhlédl po Marleniných věcech. Nebylo tam žádné zlaté srdce. Musel tedy vyrazit přímo za Marlene.

Přemístil se téměř okamžitě, čtvrť, kde Remus žil, už docela dobře znal. Jeho dům také našel snadno. Nahoru se dostal bez potíží.

Nezdržoval se zvoněním, dveře prostě otevřel a vpadl dovnitř. Stará dobrá Alohomora posloužila vždycky.

"Marlene? Marlene! Okamžitě mi to dej," začal křičet do celého bytu. "Marlene!"

Vyběhl do obýváku, tam je našel. Pomalu se probouzející Marlene v objetí Remuse. Aspoň, že byli oba oblečení, napadlo Siriuse.

"Marlene, ukradla jsi něco z domu Jamese?" uhodil na ni okamžitě, aniž by se snažil o jakkoliv milý přístup. V duchu viděl i Petera, jak leží na stole v kuchyni a zoufalství by se tam dalo krájet. A Marlene tu zatím...

"Cože?" vyšvihla se na nohy a postavila se bojovně proti němu.

"Ukradla jsi tam náhrdelník, který James a Lily nosili? Zlatou polovinu srdce?"

"Nic jsem neukradla! Vzala jsem si to, než by to ten idiot zničil!" nedošlo jí, že Sirius mluví o konkrétní věci, ne o nich obecně.

"Dej mi to! Okamžitě mi to srdce dej!" křičel bez sebe vzteky. Pohled na spokojenou Marlene ho deptal při pomyšlení na Petera. Nenáviděl za to ji i Remuse. Jak to, že nemyslel na Peterovo štěstí?