Prohřešek

17. Jaké monstrum by rozdělilo duši?

"Připraven?" zeptala se Lily tiše a podávala Regulusovi meč. "No tak, vem si ho, byl to tvůj projekt."

"Neříkej tomu projekt. Je to zvěrstvo," odsekl jí napruženě. "Ubohý je ten, kdo se tak bojí smrti."

Lily kývla. Stále byla udýchaná z běhu, pořád měla špatnou náladu, ale už věděla, že to končí. Pospíšili si, aby nemusely děti umírat, jenže i tak jim to trvalo. Den velké očisty, jak oba nazývali ten den, kdy prvně zemřely děti, proběhl už před týdnem. Od té doby zaplatila svoji daň jen rodina Corbana Yaxleyho, jeho neteř narozena v dubnu byla podezřelá. Naštěstí stále žily děti narozené na podzim a v zimě. Jen ty jarní měly na mále.

"Proč nebodneš?"

"Nemůžu," vzdychl Regulus. "Jako by cosi uvnitř toho říkalo, že to nesmím udělat. Je to jako Imperio."

"Ukaž, zkusím to," natáhla se pro meč Lily a o krok se přiblížila ke stolku. "Nemůžu se pohnout," informovala Reguluse tiše. "Určitě je to spojením skrz Znamení."

Regulus přešel o tři kroky blíž. "Nestíhá mě to. Bojí se to osoby s mečem, nepřemýšlí. Podej mi ho a jdi blíž," poručil.

"Ten pocit mi až příliš připomíná Azkaban," natahovala se s mečem co nejblíž jeho tělu. Regulus meč zachytil a ztuhl.

"Myslím, že to změnilo všechno. Myslím to, jak tě zavřeli. Všechny to šokovalo, byla to taková klidná cesta. Polovina čekala, že budeš zabita, ta druhá zase nevěřila, že by se ti kdy ublížilo," nutil se k hovoru, aby méně slyšel ten hlas medailonu.

"Já vím. Víš, Harry se měl narodit někdy v červenci," znovu dostala meč ona, tak mluvila. "A já jsem sice mudlorozená ale Smrtijedka, dávalo by smysl, kdyby byl Vyvolený."

"Jenže není," oba mluvili bez emocí, jak se jen snažili dostat blíž, ani se na hovor moc nesoustředili. "Možná to byla ta chvíle, co všechno změnila. A teď umírají děti po celé Británii."

"Ne všechny, jen ty Smrtijedů."

Regulus jí podal meč a sám zjistil, že už není kam postupovat. Už měl být čas. "Jenže brzy to budou všechny čistokrevné, pak aspoň z půlky kouzelnické a nakonec všechny. Četla jsi Bibli? Je tam taková pasáž s králem, který zabíjí všechny děti, protože hledá to jedno, které ho zničí. Děsím se dne, kdy si náš Pán přečte Bibli."

Lily se zhluboka nadechla a podala mu meč. "Jmenoval se Herodes. A byl to krutý král. Podobnost bychom měli. A teď bodej."

"To se mi na tobě líbí. Víš prostě všechno, takže se s tebou dá mluvit. A teď mluvím jen proto, že se to snažím oddálit. Nemůžu se hnout, jak bych mohl bodnout?" neovládal svá slova.

"Počkej," chytila se rukojeti meče také. Pomalu vedla jeho ruku dolů, ale sama zpomalovala. Její přítomnost ale dodala Regulusovi odvahy. Veškerou svoji sílu vložil do toho pohybu a bodnul.

První uslyšeli tříštění skla. Krátce na to ho vystřídal jekot. Duše se vzpínala a snažila se zachránit. Bylo pro ni pozdě, umírala. Proto tak křičela. Její síla a moc nad dvojicí kouzelníků slábla. Lily se tak vzpamatovala první a bodla ještě jednou. Teď ječeli všichni tři. Pak najednou křik ustal a medailon zůstal ležet rozbitý na stolku.

Regulus zhluboka oddechoval a ani si neuvědomil, že mu meč vypadl z rukou. Nemohl tomu uvěřit. Jejich dlouhé snažení. Půl roku plánů a následná akce. To všechno bylo pryč. Právě to zabili. "Od chvíle, kdy neumřel jsem chtěl znát jeho kouzlo."

Tehdy Pán zla nezemřel po opravdu silném kouzle. Každý jiný by zemřel, ale on ne. A teď byl opět smrtelný. Regulus měl pocit, že se všechno mění. Teď mohli vyhrát.