Prohřešek

27. Vyvolený

Noviny pořád psaly to samé. Už několik týdnů. Minerva nerada četla všechny články, věděla ale, že nemá, jak jinak by zjistila všechny podrobnosti. Pečlivě sledovala Brumbála ve škole a v hlavě si skládala obrázek o tom, co by mohl chystat. Když už nic, aspoň četla, co se děje ve světě.

"Malfoyovi na útěku před spravedlností i před Temným lordem," mumlala si pro sebe. Pořád stejné. "Unikli znovu."

Otočila stránku.

"Dům na Grimmauldově náměstí číslo 12 se prodává, rodinné sídlo rodiny Blackových skutečně přebírají cizí ruce. To to vážně někdo koupil?" ptala se sama sebe Minerva.

Znovu otočila a znovu poznala, že nic zajímavého se nedělo.

"Bystrozor Macnair shledán vinným ze Smrtijedství. Tohle je novinka."

Článek byl ale až na třinácté straně, nikdo normální by k němu nedočetl. Stejně šlo jen o spekulace, nikdo nic nevěděl doopravdy.

Minerva složila noviny a přešla k oknu. Už se setmělo, možná za to mohly těžké mraky, které se přihnaly odpoledne. Vypadalo to na déšť.

Když prvně zahřmělo, Minerva sebou trhla. Blesk proťal oblohu a začalo peklo. Profesorka raději odstoupila od okna.

Neměla co dělat, opustila proto svůj kabinet a zamířila navštívit profesora Brumbála. Nekázeň slečny O'Hairové si vzala jako záminku. Vyšla schody a oznámila chrliči heslo. Nic.

"Citronová zmrzlina? Čokoládové žabky? Bertíkovy fazolky? Máslový ležák?" ani jednou se netrefila.

Přestávalo se jí to líbit. Po sedmnáctém neúspěšném heslu konečně vyvolala patrona.

"Dones zprávu Lily Evansové. Už to začalo, Brumbál zmizel."

Stříbřitá kočka se protáhla a vyletěla oknem do bouře. Probíhala mezi blesky, neděsila se hromu ani deště. Voda jí nesmáčela kožich, protože stříbrné chlupy nebylo možné namočit. Měkké tlapky dopadaly na mraky a razily si cestu nebem.

Běžela opravdu rychle, za nedlouho byla v Londýně, kde uprostřed ulic budila neobvyklý rozruch. Probíhala mezi mudly a hledala čarodějku, jejíž jméno znělo Lily.

Proletěla deštníkem muži, který po jejím spatření omdlel. Minula několik ulic a zamířila do parku, tam měla Lily být.

Blesk práskl a rozjasnil oblohu. Mocný hrom rozduněl Londýn až do samé podstaty existence. Kdesi v parku stiskla Lily ruku Siriusovi.

Kočka přeskočila louži a konečně se protáhla, když zrzku spatřila. Byla celá mokrá od deště, vlasy se jí lepily na tváře. Vypadala vyděšeně, že ji vidí. Věděla, kdo za tím stojí, dřív, než mohla kočka promluvit.

"Už to začalo, Brumbál zmizel."

Kočka se rozplynula ve vzduchu, aby byla ihned nahrazena psem. "Dones zprávu McGonagallové. Najdu je podle kouzelné aktivity, Mafalda mi pomůže."

Pes se rozletěl do světa, aby předal svoji zprávu. Běžel stejnou cestou jako kočka před ním. Ani on v bouři nezmokl.

"Ty máš psa?" vyhrkl Sirius. "Jako mého psa?"

"Na to není čas," utnula to Lily. "Už to začalo, musím jít, jde o Vyvoleného!"

"Lily, počkej!" nedovolil jí odejít. Chytil ji za ramena a držel, dokud se nepodvolila. "Nesmí se ti nic stát."

Lily se pousmála. Nebylo poznat, co z kapek je voda a co slzy. "Nechápeš to? Už to začalo, Minerva sledovala Brumbála, Brumbál byl proti nám, chce něco provést Vyvolenému. Musíme ho zastavit. Děkuju," usmála se znovu. "Po Azkabanu jsem poznala všechno to, co jsem nestihla předtím. Díky tobě jsem měla všechno důležité. Děkuju a promiň."