Prohřešek

26. Čistokrevný hrdina

Všichni v síni si stoupli a začali tleskat. Lily to tak aspoň připadalo, i když stála jen ona. Tleskala ale nejvíce a zaslouženě. Povedlo se jí to, konečně všem ukázala, jak umí využít své schopnosti.

"Pan Regulus Black je sproštěn všech obvinění," hlásila čarodějka, která soudu předsedala. "Můžete jít, soud skončil."

Bylo to tu, Lily se podívala ke zdi sálu na Luciuse Malfoye, mračil se a nepěkně si ji měřil pohledem. Nevypadal, že by chtěl útočit, ale jistě bude muset, rozkazy svého Pána by si nedovolil neuposlechnout.

Lily se vítězně usmála, chytila za ruku Siriuse a donutila ho, aby vstal a vydal se za svým bratrem stejně jako ona. Pohledy se do sebe zaklesly a Lily pochopila, že vítězí.

"Jak jsi to udělala?" pošeptal k ní po cestě Sirius.

"Jak jsem udělala co?"

"Nehraj to na mě, vím, že mám doma Smrtijedku, tak mi pověz, cos udělala."

Lily nevinně zamrkala. Když Sirius pozvedl obočí, pokrčila rameny. "Přeplatila jsem je. U Gringottových mám poměrně dost zlata, teď už asi o tisíc galeonů míň, ale zase máme venku Reguluse."

Když procházeli kolem postaršího muže, Sirius si všiml, že se muž na Lily usmál a pokývl hlavou.

"To je ctihodný Brown, předsedá soudu skoro ve čtvrtině případů. Byla jsem s ním na večeři před třemi dny. Hlasoval pro propuštění," pošeptala Lily do ucha Siriusovi. "Jsem sice nebelvír, ale taky mám Raddleovu školu, umím si se životem poradit."

Sirius si všiml, že se ho Lily chytila pevněji a více se narovnala. Její řeč těla byla jasná, ona je vítězka a všichni, kdo o tom pochybovali, měli za své názory platit a trpět. Kdyby nebyla na jeho straně, už dávno by se jí pokusil dostat kouzly, protože si o to říkala. Na Lily ale nikdo nezaútočil, Sirius to věděl stejně jako Malfoy.

Oba dva klidně došli dolů přímo k osvobozenému Regulusovi. Vypadal příšerně, Lily si uvědomila, že je skutečně ještě dítě, vždyť mu nebylo ani dvacet let. V duši možná dospěl, ale na těle se Azkaban podepsal hrozným způsobem. Dívka to znala, přesně rozuměla pocitům, které se odehrávaly uvnitř jeho mysli. Chápala jeho skelný pohled i nepřítomný výraz, jako by už ztratil soustředění, jako by nemohl uvěřit, že je skutečně volný.

"Mám pocit déjà vu," zamumlal Sirius. "Někdo, koho mám rád, se právě vrací z Azkabanu a vypadá příšerně. I ty jsi vypadala líp."

"Já byla na bolest zvyklá, trpěla jsem dlouho předtím, vlastně trpím i teď, protože to nechápu. Nechápu, jak mě můžeš mít rád, když stojím za smrtí Dorcas, za smrtí mnoha lidí, za strašnou spoustou špatných věcí. Tahle bolest je možná horší než jakákoliv jiná. Je to vina, kterou si s sebou neseme celý život a bereme si ji všude," to už ale došli až k Regulusovi. "Díky bohu, že žiješ," začala na něj Lily mluvit, čímž ho probudila z letargie.

"Radši bych nežil," začal pomalu odpovídat Regulus.

"Tohle neříkej..."

"Tomu rozumím," přerušila Lily Siriuse. "Taky chci umřít, některý dny víc a některý míň. V Azkabanu to bylo víc, takže ti rozumím. Zažili jsme spolu i špatné věci, proto si mě ještě pamatuješ, určitě budou ale lidi, na které zapomeneš. A pak je budeš potkávat, oni ti budou připomínat, kdo jsou, a ty se budeš cítit méněcenný a špatný. Chci tím říct, že to nebude lepší, něco špatného tu vždycky bude, ale už to nebude Azkaban, chápeš? Dívej, mám Siriuse, ale stálo mě to Jamese. Pracuju na Ministerstvu u kontroly kouzel, ale stálo mě to místo bystrozorky. Navíc mám novinky, o který se chci podělit, takže se koukej zvednout a jít s námi, jinak tě odvedeme proti tvé vůli a budeme ti ukazovat lidi, které si nepamatuješ."