Wrath

~Chapter 8~

Jude

Panikařil jsem? Možná teda jestli chození sem a tam s křičením na sebe, samozřejmě jen v hlavě, je známka klidu, tak v tom případě já byl doslova definicí klidu. Ani vlastně nevím proč vyšiluju, ale mám chuť do světa vykřičet všechny svoje pohybnosti a můj strach, protože naše spojení nebo pouto nemusí automaticky znamenat, že ho budu milovat.

Vlastně si nejsem jistý zda vůbec ještě dokážu milovat. Navíc co když si prostě nesedneme a jediné co mezi námi bude fungovat bude fyzický dotek... Já rozhodně netoužím po partnerovi na sex, zvláště pokud tady mluvíme doslova o mojí potencionální budoucí Alfě. 

Vztah, který je jenom ohledně sexu nikdy nebyl pro mě, takže si to nedokážu představit, ale dát se dohromady s člověkem, kterého vůbec neznám a nic k němu necítím? Naprosto nemožné... Jenže jak chci tady poznat tajně doslova HLAVU SMEČKY! K tomu na sobě cítím veškerý ten tlak, jako bych měl kvůli němu vybuchnout. 

,,Jude klid panikaříš od doby, co jsi o Jaxovi zjistil, nechci být zlý, ale potřebuješ se uvolnit a tolik se tím nestresovat." To se ti řekne! Ty to chceš Alware, cítím to na tobě, v duchu si přeješ srát na všechno okolo a jít mu dát polibek před úplně všemi. Máš v sobě touhu to vykřičet do světa a to o něm reálně nic nevíme! Ksakru jako jen pár věcí z historek, ale to jsou jen bláboly lidí. 

,,Já nevím pro mě jako pro vlka to je jako bych našel svojí druhou půlku a najednou všechno dávalo smysl... Není to jako by všechny tvoje starosti zmizely, ale rozhodně jsou lehčí, protože na ně nejsi sám. A ano chci, aby lidi věděli, že je náš ale rozhodně k němu nechovám tak hluboký cit, jenž bych mohl nazvat láskou. Ale jo přiznávám moje pocity ohledně týhle situace jsou mnohem jasnější než ty tvoje.

Prostě náš první úkol bude stát se úžasnou Betou, hodnou chránit tuhle smečku a potom se soustředíme na ten vztah, takže se prosím trochu uklidni, zhluboka se nadechni a co nejrychleji se dostaň dolů, protože pokud si nezapomněl dneska tě čeká další zkouška." Vykulil jsem oči, můj pohled dopadajíc na hodiny nad dveřmi.

,,Merde!" Vyletělo ze mě a já se doslova rozeběhl dolů a jen tak tak to stihnul do výtahu, kde stálo dvojče, co očividně nemuselo nikoho a pak ten ehm starý týpek, který si kvůli trochu více zkušenostem ze života myslel, že je doslova bůh nebo tak něco. On mi věnoval otrávený pohled, jako bych mu snad ublížil. Když se nad tím tak zamyslím ani jeden účastník tady mě moc nemusí. Hádám, že to bude mým původem, několik z nich do téhle smečky patří, což je jeden důvod proč by mě nemuseli mít rádi a pak to že doslova Beta téhle smečky je můj strýc, věřím, že to se jim už vůbec nelíbilo. Museli mě vidět jako hrozbu nebo někoho, kdo dostane speciální péči. 

Samozřejmě jen slyšet to mě nutí se nepříjemně zašklebit. Doslova můj strýc by mě zbil, kdybych ho požádal o nějakou laskavost nebo radu ohledně soutěže.  Naštěstí výtah dojel dolů během pár sekund a jakmile jsme vystoupili tak už tam stáli úplně všichni. Já se postavil ke stěně, sledujíc moje okolí. To více výřečné dvojče přešlo ke své tiché sestře, zatímco Annora se bavila s panem Ramsonem. Bože toho týpka moc nemusím, ale to bude jen protože mě přerušil, což úplně nesnáším. Dělo se mi to v mém životě až nepříjemně moc. 

Pak tady byl ten co všem házel nenávistné pohledy a doslova křičel, že by nás nejradši všechny viděl mrtvý, i když kdo ví co si reálně myslí. Zrzek došel s velkým úsměvem až ke mně a já poznal, že to hraje, rozhodně byl falešný. Abych byl upřímný trochu mě falešní lidé děsili, protože člověk se velice rychle mohl ztratit v tom jestli mluví s jejich personou nebo s jejich pravým já.