Sparkle [POZASTAVENO]

44

Sam

Snažím se v rukou vybalancovat mobil, diář a kouřící hrnek s kávou, zatímco vycházím z kuchyně.
,,Samantho? Švihej sem, máme tu problém!" Křikne Karin do telefonu a hned položí hovor.

,,Co se stalo?" Zeptám se, když dorazím k recepci, na kterou hned odložím hrnek.

,,Dobrý den," pozdravím nervózně přešlapujícího chlápka v obleku a ani se mu nestihnu představit.

,,Vy to tu vedete?" Vyštěkne místo pozdravu. Až potom si všimnu slečny tak o polovinu mladší, než on. Přijde mi povědomá. Počkat...To je Astrid. Ta Astrid z benzínky! Ty kráso! Místo udivení hned nasadím profesionální postoj a snažím se ignorovat její pohled. Mám štěstí, že ona mně na tý benzínce neviděla.

,,Dobrý den, Samantha Spatkleová, jak Vám mohu pomoci? Máte nějaký konkrétní problém nebo dotaz ohledně vašeho pobytu?" Zeptám se a odtrhnu pohled od Astrid oblečené jako Vivian z Pretty Woman, když ji vzal Edward poprvý k sobě do hotelu.
,,A...Amíci už jsou tu rozlezlí." Odfrkne si Edward. Ne, nebudeš ho Samantho napomínat, že jsi Kanaďanka!
Je mi jasný o co tu jde. A Karin je to jasný taky.

,,Tady vaše kolegyně..." Začne ten chlap, který sem dnes přijel jen s jedním úmyslem a to otlačit Astrid vzorek matrace do zad. (Říkejme mu třeba Edward) A rychle zabrousí pohledem na Karininu jmenovku.

,,Karin-" Dodá a nešetří při tom gestikulací. Když Edward zvedne ruku, všimnu si zlatýho kroužku, který má na prsteníčku.

,,-zaznamenala špatně rezervaci pokojů. Objednali jsme pro mně a moji sekretářku dva jednolůžkové pokoje a vy jste nám dala jeden dvoulůžkový!" To už je otočený na Karin, která mě pohledem prosí o pomoc. Mám co dělat, abych zachovala profesionální tvář.

,,Víte, pane, u nás nemáme rádi, když se nám hoteloví hosté celou noc courají po chodbách!" Řeknu a on zbledne.

Trefa, Samantho!

Karin vyprskne smíchy a já s Edwardem ji sjedeme pohledem. Karin s omluvou zapadne do židle a dělá, že se věnuje něčemu důležitému na počítači. Nakonec mě něco napadne. Sevřu v ruce pevně klíče, když se někde z ničeho nic objeví Alex a to mi perfektně hraje do karet. V obleku mu to sluší tak, až mám co dělat, aby mi z koutků rtů nezačaly kapat sliny.

,,Zavedu vás za generálním ředitelem hotelu."

A máš to, Alexi.

,,Promiňte, pane White..." Začnu a on se za mnou otočí. Podívá se na mně a na Astrid. Už už se chce otočit k odchodu a pláchnout, ale nestihne to. Při pohledu na naše hosty zbledne stejně, jako předtím Edward. Je mu jasné, že odtud není žádná cesta k úniku.

,,Nastal problém s bookingem." Řeknu a Alex zadržuje smích a jen kýve hlavou na srozuměnou.

,,Dobrý den, Alexander White, ředitel." Podá si s Edwardem ruku a s Astrid se navzájem ignorují.

Co za hru to do prdele hraješ, White?

,,Dobrý den, Karl Figl," Představí se.

,,Měli jsme zabookované dva pokoje, ale teď jsme se spontánně rozhodli, že bychom raději jeden poté, co nás tady slečna urazila,"

Alexovi se v očích mihne záblesk pobavení. Už už chci něco namítnout, ale Alex po mně vrhne pohled, který jasně říká, ať na to ani nemyslím a nakonec se zadívá na Astrid a zpátky na Edwarda...Karla. Zhluboka si povzdechnu, zatímco Alex jen trpělivě a tentokrát už bez známky pobavení naslouchá.

C'mon man, we know, that she's your slut.

To už to nevydržím a s omluvou, která je ve skutečnosti spíš výmluva a Alex to prokoukne, že musím zajistit nějaké věci na akci, se od nich vzdálím s tím, že je nechávám v dobrých rukou a mrknu na Alexe. Popadnu z pultu recepce ještě své horké kafe a jistým krokem, s hlavou vztyčenou, narovnanými zády a za vlnění boků, odkráčím z hotelové haly a zase na sobě cítím Whiteův pohled.
Je neuvěřitelný, za jak krátký čas si dokážete oblíbit úplně neznámýho člověka.

Šachmat.

Sparkleová: 1

White: 0

***

,,COŽE UDĚLAL?!"

,,Jo, slyšelas dobře, Sammy."

Zhluboka se nadechnu. Co se ještě dneska stane?

,,Jak mohl poslat Elkeho vyzvednout  Susanne, sakra?!" Mám pocit, že zkolabuju.

,,Zbláznil se?" Zavrčím.

,,Nejspíš."

S povzdechem se zadívám na Marthu, která si dlouhými prsty narovná svůj kostýmek, který jasně stanovuje, že to ona je tady F&B manager a ať se jí raději všichni klidí z cesty.
No, páni.... Martho, já jsem tady manažerka.

Jenže je mi to úplně fuk. Klidně bych umývala záchody někde na nádraží v nějaký díře uprostřed ničeho, měla rozvrzanou postel a alespoň něco k snědku a to by mi ke štěstí stačilo. Tolik jsem si přála vypadnout z toho místa, který mi podvědomě vytloukli do hlavy jako domov. Jenže jsem si řekla, že si za to vše, co se stalo, zasloužím alespoň něco hezkýho v životě. Něco, kvůli čemu teď budu mít každý ráno důvod vstát z postele a říct si: Jo, to je ono, Samantho. Tohle je to, kvůli čemu sis musela projít takovým svrabem a odejít s tolika šrámy na duši. To je ono. To je to hezký, na co jsi tak dlouho čekala. Tohle je tvůj důvod vstát každý ráno z postele, protože tihle lidé na tebe spoléhají.
Nenechám se zase srazit na kolena. Už víckrát takovou chybu neudělám.