Sparkle [POZASTAVENO]

18

Sam

Pípání.
.
.
.
.
Slyším nepřetržitý pípání.
Je horko.
Hrozný horko.
Semknu víčka pevněji a se zaúpěním se přetočím na bok, musím se vyčůrat.
Dojde mi, že jsem v posteli, která je tak neuvěřitelně pohodlná, že se mi z ní ani nechce ven, ale vůbec netuším, jak jsem se sem dostala.

Že to nebyl jen sen?

Okamžitě sáhnu po mobilu, abych vypla to pípání, jenže ho nenahmatám.

,,Kde jenom může být?" Zamumlám si pro sebe.
Zívnu si na celou místnost a natáhnu nohy.
,,Ááá!" Něco mě zastudí a já odhodím peřinu.
Najdu tam mobil. Posadím se a nahnu se pro něj, jenže je úplně vypnutý.
Nechám ho tam a se zamručením padnu zády na postel a přes obličej si přitisknu polštář.

Odkud je ten hrozný zvuk?

Už zase: píp píp.

Je tohle snad karma?

Co jsem komu udělala?

A proč to pořád pípe, když je mi tak hrozně, sakra?!

Zaposlouchám se a ani si neuvědomím, jak jsem se dostala až na otevřený balkón.
Studené kachličky mě zastudí na bosých chodidlech.
Nahnu se dolů přes zábradlí, ale nikde nic. Jen příroda.

Vyběhnu bosky ven na chodbu a celou ji potichu přeběhnu až na druhou stranu.

Nechápu, jak jsem to mohla slyšet. Jsem zvyklá na ruch velkoměsta, normálně by mě neprobudila ani dělová rána a teď takový tichý pípání? Jako fakt?!
Doběhnu k velkýmu oknu na nějaký jiný chodbě a otevřu ho a vejdu na balkón.

,,Ještě kousek!" Volá Martin v bílým rondonu a naviguje rukama couvající zásobovací auto. Zhluboka se nadechnu a vdechnu do plic čerstvý ranní horský vzduch, který mě probere.

,,Dobrý!" Zakřičí na řidiče, který má stažený okýnko a hned zabrzdí. Ten otravnej zvuk utichne. Najednou se to zvrtne.
Nahnu se přes zábradlí dolů, jenže mi podjede noha a já narazím zadkem na kachličky. Nohy mi sjedou pod zábradlí a já vyjeknu.
,,Fí-ha!" Hvízdne Martin, když se otočí ke mně a vzhlédne nahoru.

,,Voe, koukej na to!" Zabuší na plech dodávky s pohledem na mně.

,,Co blbneš?! Mi to promáčkneš!" Vystrčí hlavu z okýnka nějakej zrzek. Když mu dojde, kam se dívá Martin, sleduje jeho pohled, až dojde ke mně.

Na co civí?

Se zlým tušením skloním hlavu.
O ne! Tohle se vážně může stát jenom mně!

Vysoukám se z tama a točím se na patě a aniž bych se namáhala zavřít  balkón, vpadnu do svýho pokoje tak rychle, že by mi i Flash mohl závidět a jsem ráda že jsem nikoho nepotkala.

,,Au." Chytnu se za břicho a konečně se letím vyčůrat.

Za chvilku už na sebe nechávám pouštět studenou vodu ze sprchy, abych se vzpamatovala a při šampónování vzpomínám, jak jsem se natiskla na zeď a na konečcích prstů cítila to jemné šimrání jeho vlasů.

Vylezu ze sprchy a otevřu okno. Cestou k umyvadlu se zabalím do osušky a prsty si rozčešu vlasy. Vyčistím si zuby a svou kosmetiku vyskládám mezi umyvadla.
Když jen zabalená v ručníku vejdu do pokoje, zděsím se pohledu, který se mi naskytne na ložnici.

Včera jsem byla tak utahaná, že jsem to všechno naházela na křeslo.
Všude se valí moje šaty a boty.
Hm... Teda alespoň myslím.
Z kufru popadnu hromádku oblečení a naházím ho na ramínka a pár z nich poskládám do komínků do skříně...
Popadnu celou hromadu a hodím ji do skříně s posuvnými dveřmi.

Rychle na sebe natáhnu bílou halenku a starorůžové kalhoty, rychle nazuju boty a vyrazím do boje.