Sparkle [POZASTAVENO]

16

Sam

,,Šššš!" Zasyčím, když zakopnu o něco na podlaze v hale.
,,Ááá!" Kecnu na zadek a hned se rozesměju.

,,Šššššš!"

Zašeptá někdo a hned na to zaduní něco o podlahu.

,,Tys spad-"

*ŠKYT*

,,-nul?"

Snažím se dostat na nohy, když-
Ozve se škytnutí.
,,Já jsem neupadl. Já mužně napadl podlahu." Škytne znovu a já se rozesměju.

Směju se jak malá holka a snažím se nahmatat jeho tělo.

Najednou se ale vzpamatuju, když zakňučí ze země.

,,Potichu!" Zašeptám nahlas.

,,Malé děti už spí." Zasměju se.

,,Blbost!" Zavrčí a já si jasně dokážu představit, jak u toho koulí očima.

,,Ať je neprobudíte!" Mračím se.
Alex se jen převalí se slovy jako:

,,Jestli je neprobudila naše chůze po schodech, tak už nic."

Pak se ale vzpamatuje a dojde mu, že v hotelu žádné děti ubytované nejsou a mně to dojde taky.

A s tou hlasitostí má pravdu. Protože když jsme šli nahoru, pořád jsme padali, protože se mi ty schody zdály vyšší, než ve skutečnosti byly, a tak jsme pokaždé skončili o pár schodů níž a nakonec jsme to vzdali a lezli po čtyřech. Měli jsme jediné štěstí, že všichni hosté byli v apartmánech, v pokojích a nebo si užívali nočního života.
,,Pojď." Postaví se asi na šestý pokus a pomůže mi na nohy.

Opřu se o něj a on propadne do nějakých dveří. A tím pádem já s ním.
Skončíme se smíchem na něčem měkkém. Voní to tu po růžích a mýdle.
,,Sakra. Je tu tma." Řeknu.
,,Jo. Asi jsme v prádelně a tady dneska opravovali pojistky." Zachraptí.
,,A ještě to nedodělali."

,,W-where??" Nechápu.

,,Na hromadě prááádla."
Zasměje se a já se z něj na rukou zvednu.
Zamrkám a rozhlédnu se okolo.

,,Vážně je tu tma." Řeknu s pohledem na tmavé obrysy spotřebičů.

,,Jo?" Směje se a já ho bouchnu pěstí do pevné hrudi a on zasténá.

,,Co?" Zvednu se a zadívám se mu do tváře.

,,My jsme nešli po schodech-"

,,Ale šli." Řeknu rychle, ať mě z toho rozbolí hlava.

,,Já vím. Ale nešli jsme nahoru."

,,A kam teda?" Nechápu.

,,My jsme šli dolů." Vyhrkne.

,,Děláte si srandu?" Zadívám se mu do očí.

,,Vypadám na to?" Zamračí se.

,,No, but..." Jenže když se na ně zadívá těma modrýma očima...

,,Sakra!" Zasténám a zakloním hlavu.

,,Jo." Přidá se a já se svalím vedle něj na bílé prádlo.

,,Máme štěstí, že tohle je nově koupené ložní prádlo. Přivezli ho d-dnes ráno."
Řekne s pohledem do stropu a posadí se.

Nebo se možná posadím já?

I don't know! Moje smysly odmítají spolupracovat s mým mozkem.

,,No do pytle!" Zakňučí jak štěně a chytne se za hlavu.

,,Někdo to tu dnes večer přehnal!"

*Škyt*

Zasměju se stále ležící v měkkém prádle.

,,Ty máš co říkat." Mrskne po mně se smíchem polštář, který ležel vedle něj. Instinktivně ho chytnu a vrátím mu to s plnou parou.
Polštář ho zasáhne přímo do obličeje, a když spadne na zem, odkryje Alexův překvapený výraz, který se postupně změní na: Chceš válku? You got it!

,,Ty-" Začne a já se rychle vymrštím do sedu, až se mi zatočí hlava.
Ustojím to.
Jo, musím.
,,Me-" Zasměju se a s polštářem se rozeběhnu za rozvěšený prádlo, který visí po celý místnosti.
,,Kde jsi?" Zavolá a já se schovám za bílé prostěradlo.
,,Tady." Vykouknu se smíchem a rychle přeběhnu dozadu do místnosti mezi prostěradly, která za mnou vlají.
Slyším jak za mnou běží, a tak si rychle dřepnu za veliké prostěradlo, které vlaje ve slabém vánku z otevřeného okna.
Tiše dřepím a naslouchám jeho krokům.
Najednou utichnou a jediný, co slyším, je tlukot mýho srdce a rychlý oddechování.

Odešel?

Snažím se zklidnit svůj dech, abych slyšela jeho kroky, jenže je ticho.

Ticho.

Až moc ticho.

,,Mám tě!!!"

Chytne mě za ramena a mně tak na vteřinu přestane tlouct srdce. Hlava mě náhle přestala bolet a cítím se úplně střízlivě. Najednou je to tu. Je to tady. Ten příšerný a nesnesitelný pocit déjà vu.

,,Dobrý?" Zeptá se, když se přese mě nahne, aby mi viděl do obličeje.
,,Nechtěl jsem vás vylekat." Přejede si po světlém strništi a zase si vjede prsty do vlasů. Celá se třesu a nohy mám jak z rosolu.
,,Tak už to nedělejte!" Vykřiknu hlasem, který nepoznávám a rozběhnu se pryč.
,,No tak, Sam!" Nevnímám ho a běžím pryč, zatímco se mi do očí derou hořký slzy.

Nic není dobrý! Chce se mi řvát. Slyším, jak běží za mnou.

Nakonec se ale přemůžu. Otočím se na patě a zatnutá pěst mi vyletí do vzduchu a Alex padne k zemi.
.
.
.
Sakra práce...