Sparkle [POZASTAVENO]

3

Sam

,,Jsem Alex."

Představí se svým chraplavým hlasem a podá mi ruku, na které mu visí náramek z lávových kamenů a usměje se na mě. Pořád ještě v transu příjmu jeho ruku, ve které ta moje vypadá jako trpasličí. Celý tělo se mi rozbrní.

,,Jak to, že mi rozumíte?" Zeptám se.

Musím pořádně zvednout hlavu, abych mu viděla do očí, které rámují rovné řasy. Oči má vážně úplně modrý, a tak tajemný a zároveň milý.

Srdce mi tluče tak desetkrát rychleji, než normálně. A to mi tluče normálně hodně rychle. Prostě Kanaďanka v Evropě.
Co na to říct?

V očích se mu mihne něco divnýho a já nepostřehnu, co to je.
Jo, už vím. Je to-
,,Bývá tady hodně turistů, tak to člověk za ty roky pochytí." Řekne Alex.
Snap...

Oh, yeah!

To mě to nemohlo napadnout dřív?

Alex zrudne a promne si zápěstí, na kterým má náramky z lávových kamenů, pokrčí rameny, jako by mu to bylo trapné a vrazí ruce do kapes od kalhot.

Jako kdyby on způsobil trapas.

,,A co vy tady děláte? V říjnu to na lyžování ještě není!" Zasměje se, za účelem odlehčit situaci.

,,Alexi!"

Ozve se za námi a my oba se otočíme za krákavým hlasem.
Hlas patří té mrňavé pokladní, se kterou se bavil. Za pokladnou vypadala vyšší.
Na sobě má krátké džínové kraťasy, které jí určitě nesahají ani pod zadek a firemní bílou košili, pod kterou jí prosvítá rudá podprsenka.

Are you serious?!

Tu košili má zavázanou do uzlu nad pupíkem, který je obohacený o květinové tetování.

,,Máš tady pár účtů. Šéf na mě tlačí, že to potřebuje splatit." Ukáže palcem za sebe do prodejny.

Ženská, tos mu to nemohla říct hned?!

,,Dobře, Astrid. Už jdu." Řekne jí Alex a otočí se zpátky ke mně.

Dobře, Astrid. Už jdu.

Má ho pěkně omotanýho kolem prstu.

Astrid si načechrá své umělé lokny peroxidové blond a svůdně zamrká dlouhými umělými řasami a našpulí stejně umělý rty, který by jí záviděla i Kucherenko. Kdyby mrkala déle, určitě by vytvořila tornádo.

Na co čeká?

,,Rád jsem vás poznal." Řekne Alex a já si založím paže na hrudi.

,,Nápodobně."

Vysoukám ze sebe a Alex, jak vycvičenej pejsek, za doprovodu místní Kucherenkové odejde splatit svý účty.

Prý "splatit účty."

Třeba to je nějaký jejich tajný kód.

Yuck!

Chce se mi zvracet, ale než se tak stane, popadnu z auta kabelku a dojdu do prodejny.

Hned při vstupu mě do nosu udeří vůně čerstvého pečiva a kávy. Celý obchod je provoněný tou lahodnou vůní. Tohle se u nás doma často nestává. Home? Mám tomu po tom všem stále říkat domov?!
Ne.
Nemám.

Jestli tu mám být příštích pár let, vím kam budu chodit.
Ale ta vůně!

,,Hello. Číslo pět."

Usměju se na vysokou červenovlasou pokladní, která právě žvýká žvýkačku. Vypadá příjemněji, než ta Alexova můra.

,,A prosím jedno Latté." Řeknu, když zahlédnu, jak Alex s chodící reklamou na plastiky, která jde vedle něj prochází mezi regály.

Spíš whisky.

,,S sebou nebo tady?"

,,S sebou, prosím vás." Řeknu.

A tu whisky tady.

Celou lahev.

Upřu pohled na dózu bonbónů, jako by to byla ta nejzajímavější věc v této místnosti.

Chce to panáka...

,,Bude to všechno?" Zeptá se a udělá ze žvýkačky bublinu sytě růžové barvy.

Toho panáka náhodou nemáš??

Podívám se ven a vidím, jak ta bloncka právě mává odjíždějícímu Alexově autu.

,,Ano, děkuju."

Vyhrknu a začnu vyhrabávat z kabelky peněženku, zatímco přede mnou přistane kelímek kávy.

,,Slečno, už máte zaplaceno." Namotá si žvýkačku na prst.

Cože?!

Mému unavenému mozku chvíli trvá, než mu dojde, co právě slyšel.

Jak můžu mít zaplaceno, když jsem ještě nevytáhla peněženku?!

Asi přečte můj výraz, protože řekne něco, co mi vyrazí dech.

,,Pan Alex za vás zaplatil."