Sparkle [POZASTAVENO]

28

Sam

S Alexem sedíme zády opření o spadlý strom na kraji cesty a ve mně narůstá nervozita.
,,Víš, podle mně názor na ženy změníš." Řeknu tiše a otočím k němu hlavu a zjistím, že se na mě dívá těma modrýma očima.
,,Až potkáš tu, se kterou bys mohl být kamarád," S úsměvem se zadívám na stéblo trávy, který začnu trhat na kousky.

Od tebe to fakt sedí, Samantho.

,,Nebo takovou, do které se zamiluješ."
Řeknu tiše a utrhnu ze země další stéblo a roztrhnu ho na půl. Neubráním se úsměvu.
,,Seš si nějaká jistá." Zachraptí. Nevím, proč jsem to řekla, když tomu sama moc nevěřím.
,,Na lásku musíš věřit." Podívám se zpátky na trávu.
,,I když to občas bolí," Do očí se mi derou slzy a na hrudi cítím nepříjemný tlak. Slzy. Tak přece jenom ještě nějaké mám.
,,Člověk musí na lásku věřit." Utřu si rukávem od košile tvář a ve vteřině jsem na nohou.

Od chodidel mi odlétá o písek. Najednou mě něco strhne dozadu. Ramena mi narazí do pevné mužské hrudi. Vyrazí mi to dech. Alex mě otočí a prudce přitiskne rty na moje. Polibek je tak žhavý, že by klidně dokázal proměnit všechny ledovce v lávu.
A v tu vteřinu se už přestanu ovládat a vypustím všechny své slzy, které mi ještě zbyly. Alex si mě přitáhne k sobě. Rozevřu rty, které se mu v tu chvíli odevzdají a nechávají na sebe útočit jeho hladovými rty. Vychutnává si moje ústa až mi to bere dech. Jako bych byla v extázi a nemohla se toho nabažit. Je to tak nepopsatelné, že se prostě rozhodnu si to jen vychutnat. Jeho strniště mě poškrábe na tváři. Najednou se od něj odtrhnu a zpod řas se mu zadívám do tváře.
,,Je v tom chlap, že?" Zeptá se a hladí mě po rameni.
Nedokážu vyslovit jediné slovo.
Slzy mi stékají po tvářích jako vodopády a nemůžu je zastavit.
Alex mě mezi vzlyky utěšuje a šeptá mi slova útěchy, které jsem tak moc potřebovala, i když jsem si to nechtěla připustit. Vezme mě kolem ramen a posadí se se mnou zpátky ke spadlému stromu.
Jsem mu vděčná, že se mně na nic neptá.
Jemně mě hladí, zatímco mu promoká košile na rameni od mých slz. Nechtěla jsem se cítit slabá a poražená. Nechtěla jsem někomu brečet na rameni... A teď tady vzlykám v náručí snad toho největšího fešáka široko daleko?

Přede všemi jsem se tvářila, že mi je dobře, ale nebylo mi dobře a ani není. Celý dny jsem jezdila na skateboardu, abych to ze sebe dostala. Abych nebyla ta mladá naivní holka. Ale možná přece jen jsem ta mladá naivní holka...
A tak se od něj nechám utěšit.

,,Poslyš," Utřu si rukávem od košile mokrý oči a obličej.

,,Na chlapa a ženskou, co se nedokážou kamarádit,"

Začnu hlasem, který zní, jako kdybych nonstop řvala někde na stadionu.

,,Nám to jde dobře."

Utřu si obličej a zvednu k němu hlavu.
Dívá se mi do očí a nepatrně se usměje. Pomalu se ke mně přiblíží a chytne mezi prsty pramen mých vlasů.
Nahne se ke mně tak, že cítím jeho zrychlený tlukot srdce.
Zadívá se mi do očí.

Jsem Samantha - vem si mě - prosím!

Jako by se ve mě právě probudilo to, co kdysi umřelo.
Obmotám mu ruce kolem krku. Jako by mnou projela vlna energie a já našla něco, co jsem tak dlouho a marně potřebovala...
Obejme mě jednou paží. Dotknu se jeho tváře a Alex si mě přitáhne blíž k sobě. Nedokážu vnímat nic okolo nás.
Jen on a já. Naše rty jsou jako hladové. Jako bychom byli jeden tím druhým naprosto posedlí. Jako by naše polibky byly to jediné, co nás ještě udržuje při životě. Dává mi hořkosladké polibky a já mu je oplácím. Cítím z nich tolik bolesti, až mi to rve srdce.
,,Alexi," Celá zadýchaná se od něj odtáhnu a překvapeně se mu zadívám do očí, když drží můj obličej ve svých dlaních.

Co to bylo?! Už zase?!

,,To je dobrý," řekne smutně ve chvíli, když uslyším zvuk motoru a nahlédnu Alexovi přes rameno.
,,Už jsou tady." Řeknu a podívám se mu zpátky do očí. Alex se otočí a na horizontu právě vyjede odtahovka.
,,Jo." Rukama se zapře o spadlý kmen stromu, zvedne se a jde jim naproti.
Položím si ruku na srdce, jako bych ho snad mohla zpomalit.