Sparkle [POZASTAVENO]

24

Sam

,,No jo," Řekne Alex zpod auta, zatímco já vyndávám krabice z auta a rovnám je zpátky na sedačky, aby se jim nic nestalo.

,,Je tu díra."

Uslyším a opatrně vytáhnu tu krabici s mísou a položím ji na kufr auta.

,,Asi jak jsme vyjeli do toho příkopu."
Řekne a já se dál prohrabuju mezi krabicemi.

,,Tak co, máš je?"
Zeptá se a pořád leží na zemi pod autem.

,,Někde,"
Vytáhnu krabici se závojem, která je jediná bez víka.

,,Tu musí být."
Položím opatrně krabici na střechu vedle ostatních.

,,Určitě zbyly."
Vlezu zpátky do auta a přehazuju všechny věci.

,,Dělej."

Zavolá a já oddělám další věci.

,,Áá! Mám je!"

Vykřiknu a vylezu z auta. Alex se zvedne a očistí si ruce do hadry, která byla v kufru. Musím uznat, že jak je umazaný od oleje a napínají se mu svaly, všichni pracovníci záchranných složek se můžou jít bodnout.

,,Kolik chcete?"

Zeptám se mezitím, co k němu přiběhnu s hnědým pytlíčkem tvaru čtverce a stoupnu si před něj.

,,Ty půlku, já půlku."

Řekne chraplavě a nastaví ruku, do které mu z balíčku vymáčknu bílý obdelníček. V ruce mu přistane půlka žvýkačky, která hned skončí u něj v puse.
Zíráme na sebe a žvýkáme jak o život. Sladká chuť se mi rozprostírá na jazyku.

,,A proto maj bejt v autě žvejky."

Řekne mezi žvýkáním a kouká se na černý ruce, který si právě čistí. Oba na souhlas zakýveme hlavou a on zaklape rukou.

,,Přidej." Zahuhlá.

Zakývu hlavou na souhlas.
Zastrčím si vlasy za ucho a zadívám se na nebe a žvýkám.

Žvýkám a žvýkám a žvýkám. S Alexem si na chvíli navzájem hledíme do očí. Přijde mi to svým způsobem erotický.

Alex zakrouží zápěstím ve znamení, abych si pohnula.
Zvednu oči v sloup a dívám se na nebe a pořád žvýkám.

Zastavím.

,,No?" Zeptá se nedočkavě.
Ještě párkrát skousnu žvýkačku, a pak ji dvěma prsty a s jedním okem přivřeným vytáhnu a položím Alexovi mezi ukazováček a palec.
Ve druhé ruce drží úplně stejně svoji.
,,Tak," zvedne ruce do půlky hrudi.
,,Tvoje bacily a moje bacily," uchechtne se a slepí je dohromady.
Zavrčím a nakrčím nos.
Alex se svalí na zem podél kola a hlavu má pod autem.
Přejdu k němu a dřepnu si vedle něj, čelem k autu.
Lokty se opřu o kolena a zadek mám u kotníků.
Rozhlédnu se okolo a vítr mi profoukne vlasy.
,,Nějak se zvedá vítr."

,,Jo, to to zemětřesení." Řekne a dál slepuje pneumatiku.

,,Možná jsem neměla pravdu."

Uhnu hlavou, když se zvedne vítr s pískem.
,,Asi jsi schopen přátelství s holkou."
,,Co?" Vyndá hlavu z pod auta a zadívá se na mě.
,,Jako Grace. S ní jsi kamarád, ne?"
,,Jo, ale jsme skoro rodina. Známe se od narození."
,,Jo, ale s ní byste i tak byl kamarád."
,,To nemůžeš vědět." Řekne a zavrtí hlavou.
Unaveně vzdychnu a uvidím, jak vítr zvedá závoj v krabici.
Ve vteřině se krabice překlopí silou větru a závoj se vznese do vzduchu. Krabice se znovu přetočí a odletí někam za auto.
,,Né!"
Vykřiknu a postavím se na nohy a vyděšeně koukám na letící závoj.
,,Ne, ne!"
Slyším jak se blonďáček zasměje z pod auta, jenže mně teď probíhá zástava srdce.
Vítr závoj zanese nad pole, a tak rychle běžím k němu.
,,Závoj, sakra!"
,,Chyť ho!" Slyším volat Alexe mezi smíchem.
Přeběhnu cestu a zastavím se před loukou, nad kterou se vznáší sněhobílý závoj.

,,Barbara mě zabije!"

Skočím do příkopu, a když z něho vyskočím, rozběhnu se po poli za závojem. Běžím, co mi síly stačí.

,,Rychle za ním!" Slyším, jak se směje.

,,Sam," zařve, když přeskakuju kameny na louce.

,,Utíkej! Dělej!" Zakřičí mezi záchvaty smíchu a já doběhnu k závoji, který se teď vznesl nad bahnitou vodu.

,,Né, do bláta né!" Zanaříkám a závoj jako naschvál spadne přímo doprostřed.