Sparkle [POZASTAVENO]

20

Sam

,,Ne!" Záložím si paže na hrudi, abych dala jasně najevo, co si o tom myslím.

,,No tak. Prosím prosím prosím prosím!"
Zaprosí Nicol rukama.

,,Slibujeme, že už nebudeme vytahovat to, co bylo v prádelně." Udělá Rebecca psí oči.

,,Udělám ti grilovanou zeleninu s rýží." Prosí Ines a já kapituluju.

,,Fine!" Zvednu ruce na důkaz, že se vzdávám.

,,Ale dělám to pro Marcuse, ne pro to jídlo!"

Zdůrazním zvednutým prstem a ony všechny zakývou hlavou, jak postavičky zvířátek s hlavou na pružině.
Vyběhnu z kuchyně a spěchám k sobě do pokoje pro kabelku. Na chodbě to risknu a vlezu do výtahu a zmáčknu podsvícené tlačítko.
Výtah se rozjede a já se otočím na svůj odraz v zrcadle.
Hraje tu Fast car od Tracy Chapman, která zakrývá hluk výtahu.

Když se dveře s cinknutím otevřou vyběhnu jak střelená, ale když narazím na hosty, v tu ránu zpomalím, pozdravím je, a když zabočí za roh, rozeběhnu se k sobě do pokoje.
V letím do dveří, ale ihned se zarazím. Ucítím ji dřív, než ji uvidím.

What a heck...?

,,Co tady sakra děláš?!" Zavrčím na stín postavy, když vejdu do pokoje.
Vrátím se ke dveřím a rozsvítím.
Matné světlo u postele ozáří Marthinu postavu sedící v křesle v rohu místnosti u balkónu.

Špatnej vypínač.

Zhluboka se nadechnu.
,,Chtěla jsem si jenom popovídat," Řekne.

Jo, to ti tak žeru.

Pomalu nehty přejede po koženém křesle, až to zavrže. Přijde mi to celý podezřelý a můj instinkt mi říká, abych odtud rychle vypadla. Jenže když teď uteču, vzdám se tím toho bezpečnějšího života, který jsem si tak dlouho plánovala.

,,Je mi to líto, ale nemám s tebou o čem mluvit." Usměju se a přejdu ke dveřím, které otevřu dokořán.

,,Mohla bys odejít?"

Celý mi to nějak smrdí.

Co po mně chce?

Do místnosti vklouzne kužel světla z chodby. Držím dveře a snažím se přijít na to, co má za problém.
,,Já myslím, že máš."
Přehodí si nohu přes nohu a celé křeslo zaprotestuje pod její vahou. Zatnu ruce v pěst.

Na to, že vypadá, jako kdyby jedla denně kuličku hrášku, to docela pěkně zavrzalo.

,,Máš minutu."

Potlačím nutkání jí říct něco pěkně od plic a přinutím se uvolnit.

Martha souhlasně přikývne, jako by mi viděla přímo do hlavy a věděla, jak strašně ráda bych ji odsud vypakovala.
Zavrčím a nespouštím z ní pohled.
Zamračí se.
,,Mě si proti sobě poštvat nechceš, Sam."
Zamračený pohled jí oplatím.

Vážně? Ty mně proti sobě taky ne.

Né kuličku hrášku, ta polyká hřebíky, šmirgl papír a zapíjí to kyselinou, kterou plive všude kolem sebe.

,,Posaď se." Ukáže na postel naproti.

Do I look like a dog or something?

Založím si paže na hrudi.
To spíš zeměkouli narostou nožičky, než abych se posadila do tý židle.

,,Postojím. A ty mi neříkej Sam."

Naše zmije mlaskne rty, narovná se a znovu si přehodí nohu přes nohu.
,,Fajn, tvoje volba."
Natáhne před sebe ruku a s přivřenýma očima si ji prohlídne. Pak ji pokrčí v kloubech prstů a tentokrát se zaměří na svý nehty.

,,Mám pro tebe nabídku, Samantho."

,,Á promiň, ale nemám zájem." Usměju se.

,,Já myslím, že máš."

,,A?" Nakrčím nos. Na vteřinu si říkám, že ji odtud vykopnu. Fakt že jo.

,,Jsi roztomilá dívka, víš o tom?"

Natočí si na prst pramen tmavých vlasů.

Co to má jako být?!

,,A?!" Zopakuju netrpělivě.

,,Mladá," Přestane točit prstem a já začnu přemýšlet, čeho všeho v tomhle pokoji se dotkla.

Jo, jsem paranoidní.

PŘEKVÁPKO!!

,,Myslím, že i chytrá," rukama se zapře o křeslo a zvedne se.
To zase zaprotestuje a já se usměju.

Úsměv mě ale rychle přejde, když zmije kolem mě začne kroužit, jako kdyby chtěla zaútočit. Instinktivně se otočím na patě a přejdu ke dveřím na balkón, které otevřu a nadechnu se toho čerstvého vzduchu.

,,Copak, utíkáš přede mnou?"

Klapot podpatků z pokoje se nebezpečně přibližuje.
Zavřu oči.

Nádech, výdech, nádech-

,,Neutíkám kvůli tobě. Zas tolik si nefandi." Řeknu s ledovým klidem a sleduju, jak se její výraz změnil.

Cha! Utíkám před sebou, protože bych ti asi s největší pravděpodobností vytrhala všechny ty tvý tmavý vlasy.

Tohle nečekala. Musím se usmát.
,,A teď odejdi."
Řeknu naprosto klidně s úsměvem na tváři.
Tím ji naprosto vyvedu z míry a její výraz je jen třešničkou na dortu.
Další klapání podpatků a-

*PRÁSK!*

Zmije odešla.

A mně až teď dojde, že jsem se nedozvěděla její nabídku.

Ále, čert to vem.

S ďáblem smlouvy neuzavírám...