Sparkle [POZASTAVENO]

15

Sam

S Alexem se posadíme k jednomu malému stolku v útulném rohu baru, kde hrají tiše Depeche Mode a snažím se zbavit vražedných pudů, které se probudily, když nás vyrušila nějaká ženská, která mermomocí chtěla láhev šampaňského a ignorovala všechny kolem. Nejvíc mě namíchlo, že vlezla mezi nás a bar a svým velkým pozadím bořila vše kolem sebe. Ovšem to, jak mě to namíchlo, Alex netuší.

Alex mi přidrží židli, což mi přijde hrozně milý.
Jak je ke mně nakloněný, ucítím jeho osobitou vůni smíšenou s jakousi příjemnou směsí svěžesti a... Nemám tušení, co to je, ale je to pohlcující.
,,Dnes večer vám to sluší." Usměje se, když se posadí naproti mně a mávne na Grace. Jeho úsměv doslova září v porovnání s tmavým interiérem baru. A taky boří všechny mý zásady.
,,Děkuju. Vy jste taky-"
Zarazím se a podívám se na jeho nedočkavý obličej a rošťácký úsměv s ďolíčky.

,,Taky co?"

Nakloní hlavu a vypadá při tom jako prosící štěně, což mě rozesměje.
,,Jaké je to být nejhezčím chlapem v místnosti?" Usměju se a on ve vteřině zrudne.
,,Vy jste se mě tady rozhodla dát všem na pospas, že?" Věnuje mi rozpačitý úsměv a rozhlíží se po zaplňujícím se prostoru.
,,Ale né!" Vyhrknu a schovám si obličej do dlaní.
,,No, tak jak?"
Ten chlap je strašně zvědavej. Ale to mi nezabrání se na něj usmát.
,,Ujde to." Řeknu a položím si ruce do klína.
,,Ujde to?" Nadzvedne obočí, když zopakuje, co jsem právě řekla.
,,Dáte si něco?" Změním rychle téma a rozhlížím se po baru,
,,Vím, o co vám jde." Řekne tiše a nahne se ke mě přes stůl a jeho chraplák zrychlí tlukot mýho srdce.
,,O co?" Nadvednu obočí a nahnu se k němu úplně stejně a nasadím šibalský úsměv.
,,O to-"
,,Tak co to budete?" Zeptá se Grace.
,,Co je s vámi?" Otočím hlavu a zpatřím vysmátou Grace.
,,Ale nic. Jen jsme se seznamovali." Řekne Alex Grace s pohledem pořád upřeným na mně.
Jenže Gracin smích se najednou promění ve výraz pokerového hráče.
,,Poslouchej mě, kámo," chytne ho za kravatu a je obličejem těsně u jeho tak, že se skoro dotýkají nosy.
,,Jestli jí ublížíš, zabiju tě!" Zírá mu do očí a pustí jeho kravatu, kterou jednou rukou uhladí a on nadzvedne obočí.
,,Takže, co to bude?" Zeptá se Grace a nasadí naprosto profesionální postoj.
,,Pro mně piňakoládu, prosím." Usměju se a otočím se na Alexe.
,,Tebe se ptát nebudu, protože už tě znám." Usměje se na něj Grace.
,,Vážně si myslíš, že jsem takovej hajzl?" Zavolá na ni, jenže ona se ani neotočí a cestou k baru na něj ukáže prostředník.
,,Vždyť mě znáš, kotě!" Na to se Grace otočí.
,,Právě proto. Seš jako můj bratr, jenže někdy se chováš jako vůl, tak ji před tebou musím chránit."
,,Grace, ženě bych neublížil." V jeho hlase zazní bolest.
Grace jen zavrtí hlavou, očividně jí to stačí a nebo ví, že se od Alexe nic rozumnýho nedozví, něco zamumlá a zmizí nám z dohledu.

***

,,Páni, ještě nikdy jsem nepila z tak vysoký skleničky." Usměju se, když sklenku položím na stůl a Alex se usměje. Nás hovor plynul tak přirozeně. Žádné trapné pauzy, vyzvídání a tak, teda v to jsem doufala, dokud mně blonďák nevyvedl z omylu.

,,Takže vy jste Američanka, jestli se nepletu?"
,,Jak jste to poznal?" Zeptám se.
,,Podle vašeho přízvuku." Usměje se.
,,Je to roztomilé." Sklopí oči na skleničku na stole a sám pro sebe se usměje.
,,Ne, pletete se." Namítnu a upiju ze své piňakolády. Alex se na mě podívá a nadzvedne obočí a hned hlavu sklopí a přejíždí prstem po sklence od svýho cherry.
,,Jsem z Kanady." Přidržím si skleničku ve vzduchu u tváře a Alex zvedne hlavu a já nasadím výraz jako - jsem hrdá Kanaďanka.
No....Jak kdy.
,,Promiňte, nevěděl jsem, že to berete takhle." Prohrábne si prsty vlasy. Jak jsem vypozorovala, dělá tohle vždycky, když je nesvůj nebo nervózní.
,,Nemohl jste to vědět." Zadívám se mu do očí, které se rozzáří úlevou.
,,Počkejte z Kanady a máte pap-"
,,Nepovíte mi o sobě?" Navrhnu spontánně, když se napiju a kupodivu to zabere. Dlouhými prsty se dotknou skleničky.

,,Dobře, takže mám dvě sestry. Hannah a Barbaru. Narodil jsem tady, ale moje matka je z Ellmau." Tu poslední větu doslova vyhrkne
,,A co váš otec?" Položím otázku.
,,O tom už ani slovo! Už o tom nebudeme mluvit! " Pronese přísně, ale naprosto klidně. Klouby na rukou mu zbělají, když je zatne v pěst.
,,Proč jsem s tím vůbec začínal?!" Zamumlá.
Vím, že máš otce, ty lháři!
Chce se mi křičet.
,,A co vaši rodiče?!" Chce mi to oplatit, a tak to vyštěkne.
Sakra!
I když já jsem byla teď stejná.
Rychle se po něm natáhnu. Chytím ho za tmavou kravatu a donutím ho se mi podívat do očí.
,,Už nikdy nemluvte o...těch lidech!" Zašeptám vztekle, zatímco s ním udržuju oční kontakt.
,,Tak mně pusťte." Procedí skrz zuby a já pustím látku, ze které má kravatu.
,,Fajn." Pustím ho, i když bych ho teď nejradši uškrtila.
,,Fajn." Narovná si kravatu.
,,Mám návrh." Řekne a napije se červený tekutiny.
,,Poslouchám." Podepřu si hlavu pěstí.
,,Vy nikdy nebudete zmiňovat mé...Ehm." Odkašle si.
Ihned to pochopím.
,,A já zase ty vaše." Dořeknu.
,,Tak to beru." Nepatrně se usměje a podá si se mnou ruku.
Vypadá, že se mě chce ještě na něco zeptat, a tak ho pobídnu.
Jen s úsměvem zavrtí hlavou.
,,Máte někoho?" Vyhrknu rychle a než si to uvědomím, je pozdě, ale zpátky to nevezmu.
Jen zrudnu jak rak a pod záminkou se napít schovám obličej za plnou sklenku.
,,É-" začne ale já ho hned přeruším, když uvidím, jak se mu o tom nechce bavit.
,,Jaké jsou vaše koníčky?"
,,Poslouchám hudbu, jezdím na skateboardu, miluju vaření!" Rozplývám se a rozhodím u toho rukama.
,,Když jsem ve stresu, tak vařím." Usměju se a najednou se zastydím.
,,To je skvělé." Usměje se a je na něm poznat, že to myslí upřímně.
,,Nevypadá to, že byste byla někdy ve stresu." Prohlédne si mou postavu a já se zasměju.
,,To jídlo jsem většinou uvařila a darovala někomu, kdo to potřeboval. A vy? Jaké jsou vaše koníčky?" Napiju se a on si zhluboka povzdechne. Tenhle rozhovor je jak ze základní školy.
A jaká je tvoje oblíbená barva? Máš doma kočku? Nebo... Máš radši čokoládovou nebo vanilkovou zmrzlinu?
,,Tenhle ho..." Zarazí se.
Já vím, žes chtěl říct hotel, tak to vybal.
,,Tohle hobby, je vlastně všechno co mám, jezdím na autodromu."

Takže jsi hotel přejmenoval na hobby, jo? Tobě to teda rychle pálí.

Jen se na něj usměju, ale v hlavě už mám vymyšlených dvacet způsobu jak oddělit jeho hlavu od těla.

,,Formule Jedna?" Zeptám se a on se usměje.
,,Ano. Teď jsem měl pauzu, ale za pár dní mám závody." Usměje se a já ho přestanu poslouchat.

Způsob číslo jedna. Přivázat jeho nohy k jedný formuli, hlavu ke druhý a zároveň dát signál oběma pilotům, aby se rozjeli vší rychlostí každý na svou stranu.

,,To je hezký." Usměju se od ucha k uchu a podepřu si sepnutými prsty bradu.

***

O několik hodin a pár panácích, pár cherry a piňakolád později se vysmátá skoro skácím ze židle.
Naštěstí se chytnu za desku stolu, a tak zůstanu na místě.
,,Vím, že mi do toho nic není, ale podle mě bychom už měli jít."
,,Proooč?" Protáhnu otázku a našpulím rty jako malá holka.

Do prdele, opila jsem se se svým šéfem hned první den!!! Sakra...

Jsem fakt hurikán prvního stupně. Tohle se může stát jenom mě.

,,Protože jsme toho oba už celkem dost vypili." Řekne tiše, ale mně to přijde, jako by řval.
,,Néé. Nejsem. Já jsem-"
*Škyt*
,,Naprosto v pohodě." Natáhnu se po jedný z piňakolád, ale sáhnu do prázdna.

Co to melu? Sakra, už nemůžu pít.

,,Vážně?" Zvedne koutky úst.
,,Právě jste viděla dvojitě." Zasměje se a vezme mi skleničku z dosahu.
,,To teda ne." Namítnu a natáhnu se po ní, ale hned ruku stáhnu. Už mám dost.
,,Tak dobře," Stiskne si kořen nosu.
,,Kolik prstů vidíte?" Natáhne přede mně ruku.

Ne, dvě ruce?

,,Tři, ne jeden?" Zamžikám očima na barevnou šmouhu před sebou.
,,Já nevím!" Kapituluju a promnu si spánky.
,,Tak vidíte! Byly dva." Zasměje se až moc nahlas.
,,Ššš." Zasyčím s prstem před rty zatímco se Alex směje a chytnu se za hlavu.