Sparkle [POZASTAVENO]

34

Sam

,,Kdo je Tamara?" Zeptám se ráno, když silou zabouchnu mohutné dveře od suchýho skladu a do desek, které mám v pravé ruce, připíšu hladkou mouku.
,,Prosím?" Zeptá se Martin s plnou náručí balíčků cukru.
,,Tamara." Zopakuju a zkontroluju ještě jednou seznam.
,,Tamara? Kde jsi to prosím tě vzala?" Zeptá se, když si promne bradu.
,,Všichni se tady vyhýbají jejímu jménu, tak mi prosím, konečně řekni, o co jde." Zamračím se na něj, protože už mi to vážně leze na nervy.
,,Žádnou Tamaru neznám." Řekne jen a společně se vydáme každý s plnou náručí ven.
,,No ták!" Zkusím znovu s úsměvem.
,,Hm?"
,,No nic," povzdechnu si, když se úspěšně vyhne mý otázce.
,,Ta-ma-ra?" Zkouším dál.
Nic.
Okey.

***

,,Ano, ty bílý ubrusy a ty kulatý stoly vyneste ven, prosím a vyměňte je za ty restaurační stoly. Díky." Mluvím nahlas, abych přehlušila všechen ten rámus a nervózně tahám svůj řetízek.
,,Sammy?" Zavolá někdo.
,,Tady!" Otočím se na patě a sehnu se, abych se vyhnula brigádníkům, kteří přenášejí stoly. Nevím, kde Alex ty kluky bere, ale všichni vypadají, že utekli z Cosmopolitanu.
A nakonec, když na mě mrkne nějakej fakt sexy brunet, mrknu na něj a skousnu si ret.

Jak jsem se z pekla mohla tak rychle dostat do nebe?!

,,Konečně jsem tě našla." Vydechne přede mnou Grace a opře se dlaněmi o kolena, aby popadla dech.
,,Co se děje?" Zeptám se, když se narovná a znaží se zpomalit svůj dech.
,,Máme problém." Vydechne a rozhlédne se kolem.
,,Já vím. Ti jsou, co?" Usměju se a Grace se zadívá tentokrát na jednoho s bicáky skoro jak Schwarzenegger a já se konečně po dlouhé době ze srdce rozesměju.
,,Jestli mají být tihle svalovci problém, tak je zvládnu vyřešit." Mrknu na ni a ona se rozesměje, když mě chytne za ruku a někam mě odvede a cestou se vyhneme židlím, který nám projdou nad hlavou a jednomu dlouhému řetězu lampionů a spoustě hor svalů.
,,Musíme od Alexe zjistit adresu jejich společnosti..."

Alex

,,Děláte si ze mně srandu, nebo co?"
Vyjedu na toho řidiče a mám sto chutí ho zaškrtit, ale jen si prohrábnu vlasy a zavřu oči, abych se na něj už nemusel dívat.
,,Já...Nevím, kde se stala chyba. Řekli mi, že tohle mám odvést na vaši adresu." Tváří se naprosto zničeně. Ne, není mi ho líto. Tohle posral a žádná omluva pro to není.
,,Tak to vám někdo asi špatně nadiktoval adresu, ne?" Prohodím sarkasticky a promnu si zápěstí.

Sakra, takhle bych se k němu chovat neměl. Jinak budu muset shánět nového dodavatele a to se mi vážně nechce.
Kde se ve mně bere ten sarkasmus?
Asi jsem to pochytil od Sam.

Adrenalin ve mně jen sílí a já mám v tuhle chvíli sto chutí do něčeho praštit pěstí.
Místo toho se ale otočím na patě a můj pohled padne na přicházející osoby.
,,Co se stalo?" Zeptá se Sam s deskami v ruce, když si to k nám mašíruje a na tváři má ten okouzlující úsměv.

,,Dobrý den," Pozdraví toho idiota.
Začne se ho mile ptát, co se stalo a on se jí o všem rozpovídá.

Kdybychom byli policajti, tak tu právě hraje hru a hodného a zlého poldu.

Zvlněné zlaté vlasy má sepnuté do ohonu a pár pramenů ji neposedně vlaje kolem tváře. Na sobě má přiléhavý kalhotový kostýmek uniformy, který jí neskutečně sekne.

Zoufale se jí zadívám do velikých zelených očí a ona se na mne usměje zářivým úsměvem.
Sakra, tahle ženská se mi vrývá pod kůži víc, než bych chtěl.

Sakra...

Tohle nemůžu. Nemůžu to udělat...