Sparkle [POZASTAVENO]

8

Sam

Vejdu zpátky do hotelu postranním vchodem pro zaměstnance.

Všude je ztlumené světlo, takže příjemně ozařuje jenom schody. Vyrazím k mému pokoji, ale zarazím se uprostřed schodů, když uslyším nahoře hlasy.

,,Paige, mám tu flešku, neboj se." Řekne jeden tichý hlas. Tuším, že patří Karině.

,,Martha se z tohohle u nevyhrabe." Řekne škodolibě něčí hlas.

Aha. Paige. To mi mohlo dojít.

,,Máš i tu nahrávku?"
,,Tak už běž." Zašeptá Karina, a pak už slyším jen kroky stoupající po schodech.

Měla bych zmizet.

Vyběhnu po schodech do svého pokoje a zabouchnu za sebou dveře. Batohy pohodím na podlahu a snažím se zklidnit svůj dech.

Tohle.

Nemůže.

Být.

Pravda.

Chvíli jen tak chodím po pokoji sem a tam s snažím se utřídit si myšlenky.
Jsem tak vykolejená z toho, co jsem slyšela, že se ani nemůžu pořádně nadechnout.

Tohle přece nemůžu nechat jen tak!

Za účelem provětrat si hlavu a trochu se uklidnit, se převléknu do kraťasů a trička a nazuju si normální boty. Takhle vyjdu ven a zamknu za sebou. Klíče schovám do zadní kapsy a vydám se ke svému mazlíkovi.

Otevřu jeho zadní dveře a ze sedačky popadnu svůj skateboard.

Takže do sprchy se asi ještě nedostanu.

***

Jdu z kopce dolů, dokud nenarazím na křižovatku. Stoupnu si na skate a rozjedu se po hlavní silnici.
Pravá noha.

Pravá noha.

Levá.

Pravá.

Levá.

Míjím spousty srubů rozhazených po Alpské krajině, jako nějaké hračky. Všechny vypadají v porovnání s horami, jako mravenci.
Všude jezdí auta a já jsem očividně jedinej blázen na skateboardu. Na něm jezdím vlastně kamkoli, když nejedu autem. Vybíjím si na něm své frustrace. A nebo když jsem nezvózní, tak peču.

Frustrace, eh?!

Teda ne, že by jich bylo tolik, ale pár jich je.

Vždycky, když jsem mohla, zdrhla jsem s ním a jela se projet. Jsem trochu ten typ člověka, co dřív než uvažuje, tak koná. Takže vždycky, když se něco zvrtne, padám na skate pročistit si hlavu.
Moc dlouho to ale netrvá, protože hned zase musím myslet na odpoledne v hotelu.

Na Paige a na Karinu. A na Marthu, které jsem očividně nepadla do oka.

Musím se soustředit na jízdu. Beatrice to má stejně. Já jezdím na skateboardu a ona boxuje. Boxu se věnuje už od devíti let a je v něm hodně dobrá. Když vyhraje zápasy do konce roku, má našlápnuto na to, stát se mistryní republiky. Holt, když ji pak začal trénovat Tobby, začala se přibližovat -
TÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!!!!!

Projede těsně kolem mě nějaký auto a já leknutím sletím na asfalt.
,,Jakej debil, eh?"
Ulevím si ve chvíli, kdy uslyším dusot nohou.
,,Omlouvám se, jste v pořádku?"
Řekne někdo a já zvednu hlavu, abych se mohla podívat na piráta silnic, kterému když mě spatří, se na tváři vykouzlí úsměv.

You gotta be kidding me!