Sparkle [POZASTAVENO]

21

Sam

Popadnu džísku a kabelku a s obojím v ruce vyjdu z pokoje.
Rychle zamknu a spěchám po schodech, až dokud nevyjdu ven z hotelu. Ráno je tu celkem klid.
Je tu o hodně méně hostů, než včera večer. Celou dobu musím myslet na ten podivný rozhovor s Marthou u mě v pokoji.
,,Dobré ráno."
Ten hlas mě vyvede z míry.
Zvednu hlavu a uvidím, jak se opírá o kapotou svýho mazlíka.

Podívám se na Alexe.

Sakra! Jak může někdo hned po ránu vypadat tak-

,,Ty-" Ukážu na něj prstem, když se ve mně nahromadí vztek.
Udělá krok dozadu, ale dojde mu, že je ve slepé uličce.

Na sobě má džíny a tmavě modrou košili a vypadá...
Neuvěřitelně.
Očividně je modrá jeho oblíbená barva.
Alex si zastrčí mobil do kapsy od kalhot a věnuje mi ten svůj úsměv.
Zlost mě v tu ránu přejde. Křečovitě svírám v ruce popruh od menší kabelky.
,,Můžeme?" Zeptá se svým chraplavým hlasem a rukou mě pobídne k autu.
,,Ano." Rozejdu se k autu ale blonďák ukáže na černý nablískaný teréňák.
,,Tímhle?" Ukážu nevěřícně na auto.
Nakonec to nechám plavat a dojdu k autu.
,,Pojďte Supermane, pohyb!"
,,E?"
,,Máte rád formuli Jedna, ne?" Zastavím se v pohybu.
,,Tak na to šlápněte!" Zavrčím a přeběhnu ke dveřím, aby mi nestihl otevřít.

Posadím se a kabelku si položím na břicho. Po chvilce z ní vyštrachám sluneční brýle, které si dám do vlasů.

Alex s bouchnutím dveří nasedne a nastartuje auto, které se zaburácením naskočí.
,,Připoutejte se, prosím."
Řekne, když vyjede z bran hotelu po silnici dolů do údolí a nasadí si své sluneční brýle.
Kupodivu ho poslechnu, i když se to moc často nestává.
Nikdy jsem moc nedokázala poslouchat něčí příkazy, kromě pracovních. Ať už to byl kdokoliv. Důležitý věci ano, ale vždycky jsem byla spíš rebelka a podle Be taky hrozně tvrdohlavá.

Vždycky jsem si všechno dělala po svém. Tak, aby to bylo tak, jak to má být, nebo jak jsem chtěla. Protože kromě Be, jsem na nikoho nikdy nespoléhala, ani mu nedůvěřovala. Moc lidí nezná mý nejtemnější ani ty nejsvětlejší stránky.

,,Bylo něco?" Vychrlím ze sebe otázku, která ve mně hlodá od té doby, co jsem se probudila, když se ženeme po místní komunikaci.

,,Nekrofílií netrpím." Odpoví.

,,Moc vtipný." Procedím suše se zatnutými zuby.

,,Takže to mi chcete tvrdit, že jste mě jen položil do postele a nechal mě tam?"

,,Jo, přesně tak."

,,A to jste mi jako sundal šaty telepaticky, nebo jsem byla tak strašně mimo?"

,,Boty jste měla v ruce a rozepnout šaty nebylo zas tak těžké."

,,Cože?!" Vyjeknu.

,,Uklidněte se, nejste první ženská, kterou jsem viděl ve spodním prádle."

Ten.... Sevřu ruce v pěst a ovládnu vlnu vzteku.

,,Vyspala jste se dobře?" Zeptá se Alex po chvíli cesty.

Ano, přímo parádně!

Zdály se mi dokonalý sny.

,,Ano, dobře. Děkuju. A vy?"
,,Tak skvěle jsem se už dlouho nevyspal." Přibrzdí, aby dal přednost pár autům.
Musím se zasmát.
,,Čemu se smějete?"

Co jsem to jenom udělala?!

,,Jak jste se vyspal?" Vyhrknu rychle a schovám obličej do dlaní. Když se konečně nadechne, jsem v obličeji víc rudá než on.
,,Zpět k vaší otázce," nabere rychlost a řítí se po klikaté cestě.
Pevně se chytnu madla ode dveří.
,,Sáčky už víte, kde jsou, že?" Zachechtá se jak magor a já mám chuť ho praštit i obejmout zároveň.
Pro jistotu vytáhnu sáček a to ho dorazí.
Když se uklidní, tak se zeptám.
,,Víte vůbec, co máme dělat?" Najednou začne počítat na prstech volné ruky.
,,Přikoupit světýlka, zkontrolovat svatební ohoz pro něj a pro ni,"

,,A víte, kam jít pro závoj?"
Zeptá se.
,,K tomu jsem už dostala instrukce." Řeknu pomalu a vytáhnu z kabelky pomačkaný kousek papíru.
,,Díky."
,,Udělala jsem si seznam."
Řeknu pyšná na to, že jsem ho nezapomněla někde v pokoji.
,,Nechci na nic zapomenout."
Dodám, když se podívám na jeho výraz.
Usměju se a rozložím papír.
,,Koupit távt, ubrusy, nechutně drahou křišťálovou mísu, a hlavně velmi speciální starožitný závoj." dočtu a podivím se s úsměvem nad tím seznamem.

***

,,Na jihovýchodě státu v průběhu celého dne budou doznívat následné otřesy. Otřesy dosáhly 40,1 Richterovy škály-"

*Cvak*

Natáhnu se po knoflíku a přepnu rádio na nějakou písničku a začnu se do ní kroutit. Nevím, proč jsem to udělala, ale potřebovala jsem to risknout.

,,Já to poslouchal." Namítne dotčeně, jenže já se dal hýbu do rytmu.
,,Můžeš to dát míň?" Na chvíli se na mě podívá, a pak se zase zadívá na cestu.
,,Co?" Dělám že neslyším a dál se vlním. Zadívám se z okna usměju se od ucha k uchu. Ve zpětném zrcátku vidím, že se směje a usmívá ještě víc než já.

Najednou to Alex vypne.

,,To není míň, to je vypnutý!"
Zamračím se. Přemáhám úsměv, ale nakonec se usměju.
,,Ha ha, takže jsi mě slyšela!" Zasměje se, když se na mě podívá.
Otočím se dopředu a s úsměvem se zhluboka nadechnu.
,,Ty jsi na mě pořád naštvaná?"
,,Kvůli čemu?" Zeptám se.
,,Kvůli tomu včerejšku."
,,A co?" Dělám, že nevím a samolibě se na něj usměju.
,,Kvůli mně."
,,Komu?" S úsměvem dělám, že nevím o co jde.
Nevím, co jsem si myslela, že se bude dít. Včera jsem byla dost opilá na to, abych rozumně myslela, a když mě Alex jen zanesl do postele a nechal mě tam, bylo mi děsně.
,,Aha." Podiví se.
,,Dospěla jsem." Joo... přesně tak. Dospěla. A pak dělám, že si nic nepamatuju. Fakt chování dospěláka.
Semknu rty do úsměvu a podívám se na silnici před sebou a dojde mi, že se vyhl mý otázce.