Kdysi mi někdo řekl: ,, Jednou tě někdo obejme tak pevně, že všechny tvé rozbité kousky do sebe zpět zapadnou." A víš co je na tom nejlepší i to nejhorší? Já tomu po tom všem pořád věřím....
Kdysi Tvoje,
S. Sparkleová
!Všechno je to fiktivní!
PS: Pr...
,,Tak který, ty černý, eh?" Zeptám se asi po sté a zakřením se na svůj odraz v zrcadle. Právě jsem se osprchovala a zabalila jsem si vlasy i tělo do ručníku a vydezinfikovala jsem si kolena a natřela se krémem. Jo, Samantha Sparkleová si vyčistila rány. Hmm...Ale z psychických jsem se ještě nedostala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pics: Samanthin pokoj
Přejdu k šatníku. Zrcadlo je zabudované ve velké skříni, která zabírá celou jednu zeď. Na můj vkus je to až moc přehnané. Na tu obrovskou jsem si rozvěsila oblečení. Pár se ho válí na velké posteli, nebo je zavěšené na ramínkách na dveřích od skříně. Vypadá to tu jako po výbuchu.
Jde vidět, co se mnou dělá jeden chlap.
Dívám se na troje šaty, jedny světle růžové na ramínkách - moji favoriti, druhé jsou černé barvy, do půlky stehen s dlouhými rukávy a odhalenými rameny a třetí tmavě modré po kolena a bez rukávů. ,,Máš sebou ty lososový, cos měla na oslavě Jennifer, eh?" Zeptá se. ,,Jo, mám sebou všechno své oblečení. A na ty růžový právě koukám." Všechno oblečení, všechny věci a taky vzpomínky... No tak! Už se těším, až si někde najdu bydlení.
,,Tak ty si vem." Řekne a já je sundám z ramínka. ,,Ok. Thanks..." Přehodím si je přes ruku. ,,A k tomu si obuj ty stříbrný jehly, který jsme spolu kupovaly." Nařídí a já se musím usmát. ,,Jo, taky mě to napadlo." Zasměju se. Ty boty jsme kupovali na maturiťák. Be má stejný, ale museli jsme je najít na nižším podpatku. Prý aby nebyla vyšší než Tobby. ,,Hele, Wincoxová, co tvůj Ray, eh?" Nedá mi zvědavost. Be, tý Be, která normálně prokecá dvouhodinový film, došly slova při zmínce o Tobbym. Po dlouhém tichu se podívám na displej mobilu, jestli nezavěsila. V očekávání, co přijde vyklenu obočí. Hovor, jestli se to tak dá ještě nazvat, pořád beží. Několik minut a...
Dvanáct, třináct, čtrnáct...
Ubíhají vteřiny našeho telefonátů. ,,Jsi tam ještě, eh?" Zeptám se, položím šaty na postel a sednu si vedle nich. ,,Ewww, jo." Řekne konečně. ,,Hele, je to fajn a lepší se to. Snažíme se to oba spravit. Normálně, dneska jsme šli spolu trénovat do tělocvičny. Zavázal mi rukavice, trénovala jsem s ním údery a tak dál a zdálo se, že jsme si to oba užili." Funí nadšeně do mobilu. ,,Jste si to užili, nebo jste si užili, eh?" Zasměju se. ,,Co když ti řeknu, že od obojího trochu?" ,,Tak to jsem ráda." Sundám si ručník z vlasů a pročešu si je prsty. Hned na to pověsím ručník na opěradlo židle. ,,Takže je to na dobré cestě. A ty si to tam užij. A nezapomeň mi pak zavolat. Chci všechny podrobnos- Promiň, vlastně jsem vůbec nečekala, že to po tom všem přijmeš. Chvíli za oceánem a už zveš chlapy na rande.'' Rozzlobí se a já si jen můžu představovat, jak u toho kouše propisku, což dělá vždycky, když je naštvaná a nebo nervózní. ,,Hm... Ale stalo se. A podrobnosti? Máš je mít." V tu chvíli obě vybuchnem smíchy. ,,A chceš tam vůbec jít?" Zeptá se. ,,Jasně, přece se teď nevzdám."