Sparkle [POZASTAVENO]

26

Sam

Přejdu k němu a vztekle mu mrsknu zmuchlané mokré tričko do ruky a on ho instinktivně chytne.
Otočím se a vezmu do rukou látku závoje.
,,Co budu dělat??" Malém mu zoufale strčím špinavou látku přímo pod nos.
,,Hele," kývne hlavou.
,,Zastavíme na pumpě," Dívá se mi do vyděšených očí.
,,A trochu ho vypereme." Řekne klidně a koutky rtů se mu zvedají do úsměvu.
,,Trochu ho vypereme. Hm?" Semknu rty do úzké linky a nadzvednu obočí.
Alex mi položí ruku na záda, když mě obejde.
,,Pojď, nemá cenu tu trčet." Řekne zvesela a lehce do mně strčí, abych si šla sednout.
,,Jedem, zavři kufr." Řekne.

Pomalou chůzí se došourám ke kufru auta a aniž bych se zastavila jím silně prásknu a pokračuju k místu spolujezdce.
Alex se posadí, nastartuje a já se závojem přehozeným přes předloktí, celá od už uschlého bláta a v Alexově košili, se posadím na místo spolujezdce.

***

,,Zase je tam ta díra?" Rozhodím rukama, když Alex zvedne hlavu, narovná se a opráší si ruce.
,,Jo. S tímhle neodjedem." Prohodí s takovým smutkem ve hlase, až se mi všechno sevře.
Rozhlédnu se okolo a vůbec netuším, kde jsme.
Nikde nic.
Jsme teď jediný auto široko daleko.
,,Zavoláme odtahovku."
,,Zatraceně!" Znovu se rozhlédnu a rozhodím znovu rukama a podívám se na druhou stranu.
,,Jo," Mlaskne Alex smutně a rukou se opírá o zvednutou kapotu.

,,No," Otočím se na silnici a udělám pár kroků.

,,Třeba někoho stopneme." Ukážu prstem na cestu.

,,Tady jezdí jedno auto za druhým," Odfrkne si a já se na něj naštvaně podívám a otočím se zpátky na silnici.

,,Tak zavoláme domů, ať vědí, kde jsme." Navrhne.

Alex zmizí někde za autem.

,,Co se ještě dneska stane?"
Zadívám se na nebe, pak na Alexe, který přijde s něčím, co vypadá jako vysílačka, cihla i mobil zároveň.
,,Usměj se, Sam!" Prohodí až moc zvesela na to, v jaké jsme situaci.
Uprostřed ničeho s rozbitým a autem a zničeným závojem.
Ten závoj.
Jsem tu teprve první den a už jsem zničila překrásný závoj.

Sakra, co když mě vyhodí?!

Alex si přiloží tu věc k uchu.

,,Usměj se Sam, jsi tu s kámošem!" Zvedne obočí a sevře jazyk mezi zuby, když se usměje a čeká na spojení.

Protočím panenky a podívám se zpátky na cestu, jestli kolem někdo nejede.

***

Přesunuli jsme se na jakousi kládu u cesty, na kterou jsme se vedle sebe posadili.
Pokrčím nohy, takže je mám teď
ve výši hrudníku a obejmu si je rukama a podívám se dozadu na cestu, jestli něco nejede.

,,Kde ta odtahovka je?!" Netrpělivě se dívám z jedné strany cesty na druhou.

,,Říkali, že někoho hned pošlou." Řekne Alex, když natáhne krk a podívá se někam za mně.

,,Jo, to se možná načekáme," V hlase mi zní jízlivost, kterou se už ani nesnažím skrývat.

,,Ti musí zemětřesení milovat." Řekne a já ucítím, jak se jednou rukou opře o dřevo a já mám pořád před očima zničený závoj.

,,Hm." Zamračím se s pohledem na krajinu a pak otočím hlavu na konec cesty.

,,Myslíš na ten závoj?" Zeptá se z ničeho nic.

,,Ne." Zavrtím hlavou a sklopím zrak na hlínu pod sebou.

Alex do mě dloubne.

,,Jo." Přiznám a zadívám se na nebe.

,,Já všechno zvořu." Dívám se na zem pod sebou.

,,Nezvořeš vždycky všechno."
Řekne klidně a tiše.

,,To nemůžeš vědět." Zašklebím se.

,,Víš, jak jsem ti říkal, že poznám, když lidé lžou?" Usměje se a já div neroztaju.

,,Všechno ne, jen důležitý věci."

Řeknu s pohledem pořád na krajině před sebou a přitom cítím hory a jejich blízkost, z které až mrazí.