Sparkle [POZASTAVENO]

25

Sam

,,Né!" Vykřiknu a překryju si nos dlaněmi a sleduju bílou látku, která se rozprostírá na bahnité vodě.

,,To snad ne!" Zhrozí se Alex, který se zastaví a podívá na tu spoušť.

,,Zatraceně!" Ulevím si a vejdu do vody.

,,Oh," Tlapu v bahně směrem k závoji.

,,Opatrně," Řekne Alex někde za mnou.

Udělám další krok a o něco zakopnu.
,,Ááá!" Přepadnu dopředu a už se celá válím v bahně. Natáhnu ruku, abych dosáhla na závoj, ze kterýho kape voda.

Vytáhnu ho a hrabu se na nohy.
Mezitím držím závoj co nejvíc nad vodou, jenže stejně se ještě namočí, takže to teď spíš vypadá, jako obří kapesník, kterej někdo odhodil, aby se ho zbavil.
S vyjeknutím mi to znovu podjede, jenže se ještě stihnu zapřít rukou, takže se závoj neumaže ještě víc.
Pomalu se zvedám za Alexova hlasitého smíchu.

,,Sam, měla by ses vidět!" Směje se, a když k němu zvednu hlavu pobaveně na mě ukazuje prstem.
Krůček po krůčku opatrně tlapu v bahně.

Fakt hrozná sranda, White.

Smíchy se zlomí v pase a dlaněmi se udeří do stehen.

,,Další důvod, proč se ženy a muži nemůžou kamarádit!"
Řekne mezi záchvaty smíchu.

,,Vy ženský nemáte smysl pro humor!!" Mávne rukou ve vzduchu a já mám pocit, že vidím rudě.

Když se dostanu na pevnou zem, držím závoj oběma rukama.

,,Závoj po babičce, ve kterým se Barbara chtěla vdávat!" Mám na krajíčku.

,,A teď je po něm!" Hlas se mi zlomí.

,,Podívej!" Mrsknu se závojem až mi mokrá látka pleskne o nohy.

,,Ukaž," Vydá se ke mně a na tváři má pořád pobavený výraz, když se rozejdu k němu.
,,Pomůžu ti," Přejde ke mně.
,,Áá, bože ne, nechci pomoc!"
Ignoruju jeho nataženou ruku a obejdu ho širokým obloukem a spěchám zpátky k autu.

***

Čistým smetanovým ručníkem, který měl Alex v autě, drhnu látku závoje.

,,V kufru je stará košile." Řekne.
Kde sakra bere v autě tolik věcí?

Dál čistím látku otočená zády k němu, dokud kolem mě neprojde ke kufru auta.

,,Vezmi si ji," Napřáhne ke mně ruku s kostkovanou látkou.

Podám mu závoj a s košilí v ruce poodejdu a otočím se k němu zády.

,,Ten úkol jste mi svěřili,"
Košili si přidržím koleny a jedním rychlým pohybem přetáhnu mokrou látku halenky přes hlavu.
,,A já si říkala, že to je skvělý, že mi svěřili něco, na čem tolik záleží."
Celou dobu na sobě cítím jeho pohled a jsem ráda, že jsem si ráno vzala jednu ze svých hezčích podprsenek. A hned si za to v duchu jednu vrazím, že mi na tom záleží.
Mezi námi se totiž nic nestane. Ne, nemůže se nic stát. NESMÍ se nic stát, Samantho!

Rychle na sebe natáhnu košili, do které bych se vlezla asi tak dvakrát a délka rukávu je podle mě jak pro chobotnici.

,,Víš, jak to myslím." Otočím k němu hlavu s jednou rukou v rukávu.

Jenže on na mě kouká, jako kdybych měla dvě hlavy.

,,Stalo se něco?"

Jeho nepřítomný výraz se změní v úsměv.

,,Jsem prostě chlap," Usmívá se opřený o auto a já se rychle otočím k němu zády a zabalím se do košile jak do županu.

Sakra.

,,Proto nemůžeme být kamarádi."