TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

1.

Absolutně netuším, co tu dělám. Kdo jsou všichni ti lidé, proč je jich tu tolik a proč se na mě dívají jako na středně propečený steak s brusinkovou omáčkou. Myslel jsem si, že budu jednat jen s jedním, ale pak jsem vešel do téhle kanceláře a nestačil se divit.

Jmenuji se Jeon Jungkook a v posledních čtyřech letech jsem měl slušně rozjetou kariéru kpopového idola. Schválně užívám minulý čas, protože kdeže loňské sněhy jsou? Jo, vím, že jsem to podělal. Měl jsem si víc vážit toho, co mám a nespoléhat se jenom na štěstí. Proč jsem ale musel dopadnout takhle?

Asi před dvěma měsíci jsem byl na jedné dobročinné akci. Už si ani nevzpomínám, na co se vybíralo, ale moc dobře si pamatuju, že tam bylo dobré jídlo, pití a spoustu pěkných kluků v bílých nažehlených košilích, co to jídlo a pití roznášeli. Nudil jsem se. Pokud někde nevystupuju, tedy nemám příležitost zazářit, brzy mě to tam přestane bavit. Lelkoval jsem. Od ničeho k ničemu jsem se plahočil obrovským nazdobeným prostorem a alespoň pozoroval lidi. Sem tam mě někdo zastavil, aby mi popřál hodně štěstí do dalších uměleckých let. Jiní mi zase gratulovali k již vyhraným cenám, to jsem si užíval, jinak jsem si ale připadal na tom večírku zbytečný. Manažer mě nechal svému osudu někdy v deset hodin večer. Řekl, ať to nepřeháním s alkoholem a odešel. A já si začal podvědomě hledat zábavu. Pak jsem uviděl toho kluka. Takový menší týpek, typický chlapecký sestřih vlasů, ale měl hezký úsměv a na ty já docela dám. Když jsem si od něj už asi po páté bral z tácku kaviárový chlebíček, nesměle se na mě usmál a oslovil mě. „Jsem rád, že vám chutná, pane Jeone."

Kdybyste to sledovali jako film, nebo videoklip, samozřejmě ze západu, protože v Jižní Koreji... no to je jedno, viděli byste na obrazovce ten jeho roztomilý úsměv, pak moje oči, jeho oči, na oboje opravdu dlouhý záběr, který se následně změní na běsnění dvou lidí v zastrčené uličce. Během přesunu do té zastrčené uličky jsem si teprve připustil, že to k tomu spělo už od prvního kaviárového chlebíčku. A proč jsem se nechtěl vyjadřovat ke své rodné zemi? No, už jste někdy nějaký takový záběr v korejském videoklipu, či filmu viděli? Jakože opravdovou vášeň? Jsem Korejec a říkám to zcela upřímně, bez výčitek, my jsme v tomhle prostě strašně vlažní.

Takže jsme si to hezky rozdávali za klubem, kde se konal ten charitativní večírek, když najednou se na konci zastrčené uličky rozsvítilo světlo. Pak další a další, než mi došlo, že jsou doprovázeny typickým zvukem foťáku. A já zatím toho kluka tvrdě šukal, přirážel ho na zeď a byl v totální euforii. Přesně tak mě ti odporní paparazzi zachytili.

Fotky vylezly asi o tři minuty později. Vážně, někdy mě fakt děsí, jak nebezpečná je internet zbraň. Dřív by novináři museli čekat na tisk a čtenáři na otevíračku trafiky, dnes prostě hodíte fotku na instáč, nebo jinou podobnou sociální síť alá zlodějka lidských identit a do pár vteřin je z toho virál. Pokud jste obyčejný člověk, může vám to vysloužit slávu, nebo sledovanost, pokud jste ale korejský idol, jste lidově řečeno v prdeli. Zvlášť s takovým obsahem. Ne že by mi vadilo, že jsem si to s tím klukem rozdal, mám rád kluky, ale to mě to do háje nemohli aspoň nechat dodělat?

Na fotkách vlastně nebylo nic moc vidět, tedy co se týče mýho nádobíčka, protože intimní místa museli ti odporní paparazzi rozkostičkovat, nebo tam dali smajlíka (což se mě trochu dotklo), bohužel jinak byly ty obrázky všeříkající. Nějakého neznámého kluka pod sebou drtí Jeon Jungkook. I kdyby to vypadalo, že jsem ho třeba zrovna přimáčknul ke zdi z důvodu rvačky, nemělo by to na mě shovívavější dopad. Posral jsem to. A ti podělaní novináři mi k tomu dopomohli.

Druhý den se na mě všechno začalo sypat. Žádosti o tiskovou konferenci, pořádný pojeb od manažera, pak i od ředitele agentury. Ten den se na mě nikdo neusmál, ani mi neřekl, že se to časem spraví. Rodičům jsem radši ani nevolal, ani od nich bych neslyšel milé slovo. Velkým překvapením pro mnoho lidí bylo, že jsem na kluky. A to byl i ten největší problém. V korejském popu to chodí tak, že lidem dáváte, co chtějí vidět, ale zase ne moc, aby nebyli brzy přesycení, nebo nedej Bože dokonce úplně spokojení. Agentury, producenti, manažeři, všichni do jednoho vás tlačí k náznakům. Takže pokud jsem při koncertu pohlédl dlouze a intenzivně do očí jednomu z tanečníků, bylo to naprosto v pořádku. Muchlovat se s ním v zastrčené uličce? Vyloučeno. Nepřípustné, neodpustitelné.