TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

9.

První den workshopu nakonec nedopadl špatně. Seznámil jsem se s fajn lidmi, dozvěděl se o nich standardní Informace, i nějaké důvěrnější a na konci dne mi bylo oznámeno, že nazpívám pro náš seriál ústřední píseň. Pravda, ze začátku jsem o tom nechtěl nic slyšet, pořád se jako zpěvák cítím ukřivděný a říkal jsem si, že moje hlasivky už žádný zpěvný tón nevydají, ale jak den ubíhal a já nad tím mohl trochu přemýšlet, ten nápad se mi zamlouval, čím dál víc. A když pak Bongam přišel a řekl mi, že na to hlavní štáb přistoupil, upřímně mě to potěšilo. A to jsem tu píseň ještě neslyšel. Jen doufám, že není stejná jako v originálu, to totiž není úplně můj styl.

Když za mnou zaklapnou dveře šatny, kde se můžu konečně uvolnit, švihnu sebou na pohovku a nahlas si oddechnu. Mám za sebou teprve první den a už se cítím vyčerpaný. Ale je fakt, že jsem dva měsíce nic nedělal, to člověk rychle vyjde ze cviku. Hned po práci si zajdu u nás v domě do fitka, musím se dostat do formy, slíbím si. Nejsem vyloženě vyšťavený fyzicky, spíš duševně, protože jsem nejvíce zaměstnával mozek, ale taky jsem byl celý den napnutý a moje svaly tím prostě trpí. Jsem zvědavý, kdy si na novou práci vlastně zvyknu.

Po cestě domů zajíždím do Drive in v KFC, protože nechci nikam zacházet, a protože jsem se rozhodl navštívit fitko. Kdybych cvičit nešel, smažené kuře bych si samozřejmě nedal. Prostě mám chuť na něco nezdravého a KFC je sázka na jistotu. Navíc nemusím dovnitř, a když si vezmu v autě roušku, tak mě tuplem nikdo nepozná.

V poslední ulici před zabočením k výškové budově, kde se nachází můj byt, si všimnu povědomého auta před rodinným domem. Dokonce mě to natolik zaujme, že u něj zastavím. A v tu chvíli mi to dojde. Auto patří Taehyungovi. Jezdím touhle ulicí už skoro poslepu, takže se moc nerozhlížím a hlavně, tohle auto mi ještě do včera bylo úplně neznámé, než jsem v něm byl několikrát svezen a seriálově poután do pásů.

Vzhlédnu k domu, který k autu evidentně patří. V první řadě jsem v šoku, že bydlí Kim tak blízko a vlastně celou dobu bydlel, pak samozřejmě žasnu nad budovou samotnou. Takhle se mají BL hvězdy? Já na vlastní dům během pěti let života idola nedosáhl. Jen na byt. Nebo snad Kim patří do bohaté rodiny?

Zrovna chci šlápnout na plyn, že pojedu dál, když se nad vchodovými dveřmi rozsvítí světlo a pak vychází sám majitel, s malým roztomilým psíkem na vodítku. Bohužel je pozdě na to, abych ujel, navíc moje auto žlutě září na dálku a vypadalo by to asi nezdvořile, kdybych alespoň nezamával. Automaticky stáhnu okénko a Kim ke mně s úsměvem zamíří. Jen co dojde k autu, skloní se a vyzvedne svého psa do náruče.

„Máš psa," zkonstatuju.

„Hm, jo, už asi čtyři roky. BF," podrbe chlupáče za uchem.

„Co je to za rasu?" zajímám se. Miluju psy, časem bych chtěl dobrmana. Jinak se v plemenech moc nevyznám, až na ty základní, co vidíte nejčastěji v reklamách, nebo filmech. Viz čivavy, bojoví psi a retrívři.

„Pomeranian, Jmenuje se Yeontan, nebo Tannie, "opáčí Taehyung. „Chceš si ho pohladit? Je vcelku přátelský," ušklíbne se a nakloní i s pejskem blíž k autu. Mám z malých psů trochu strach. Třeba čivavy jsou všeobecně agresivní. Tanniemu ale očividně moje ruka nevadí, normálně se nechá pohladit. Je roztomilý a očima jako korálky si mě zvědavě prohlíží.

„To je celý den doma sám?" nakrčím čelo. Právě tohle mi pořád brání, abych už psa dávno měl. Když jsem byl idolem, trávil jsem čtrnáct hodin denně v práci.

„Má chůvu, venčí ho každé čtyři hodiny, pokud si ho neberu sebou do práce. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by ti to nevadilo, ale nestihl jsem to. Jinak bývá v práci se mnou," vysvětlí. To jako může? Brát si sebou psa do agentury?