TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

45.

Gulf a Mew

Gulf vešel do dobře známého bungalovu se zvláštním pocitem. Následován Mewem, cítil na svých zádech mužův pohled a jeho dech byl neklidný. Měl to tak ale už od nemocnice. Podvědomě se bál návratu, protože Mew se rozhodl změnit jejich situaci, alespoň tak nějak to naťukl. Bohužel více nenaznačil, a tak si Gulf mohl po zkušenosti z posledních měsíců snadno představit, že to pro něj nebude dobré. Něco příznivého na tom však přece jen viděl, Mew s ním snad konečně bude jednat na rovinu a ne ho odhánět, jak měl momentálně ve zvyku. Ať už to dopadne jakkoliv, dnes bude mít tedy jasno. A bude si moci zařídit svůj život. Bez, nebo s Mewem. Vlastně už mu to bylo docela jedno.

Než doktor rozhodl, že je schopný zvládnout domácí ošetřování, hodně nad onou událostí v parku přemýšlel. Kluci za ním v noci ještě byli, než je vystřídala policie, aby ho vyzpovídala, a všichni se tvářili opravdu lítostivě. On jim to ale určitě neměl za zlé. Viděl na Taehyungovi, jak ho to mrzí a dává si to za vinu, takže hodně myslel i na něj. Znovu mu to musí vymluvit a přesvědčit ho, že mu nechce nic vyčítat a možná si měl sám dávat větší pozor, když za Jiminem šel.

Povzbudivé bylo, že léky na bolest zabíraly a i doktor zněl pozitivně. Jakmile ale odjeli s Mewem z nemocnice, Gulf se v podstatě vrátil myšlenkami tam, kde před napadením skončil. K žalostnému životu, který v poslední době vedl a k člověku, do jehož rukou tento život vložil, aby o něm rozhodl.

A on zatím neudělal vůbec nic. Mew dostal tři dny samoty, aby se vzpamatoval, ale možná ani nebylo z čeho. Možná už byl dávno jinde a to Gulf tady nesmyslně setrvával v nějakém přeludu, který se za vztah jenom vydával.

„Posaď se," pobídl ho Mew nejistě zvednutou rukou. Gulf se natolik zamyslel, že se lekl, když druhý muž promluvil a navíc už stál přímo vedle něj. Bez námitek si sedl na pohovku a přitáhl si k sobě jeden polštář, který si položil na klín a objal ho pažemi.

„Ať řekneš cokoliv, chci, abys věděl, že se na tebe nebudu zlobit. Jsem rád, že si to konečně vyjasníme. Nechci, aby mezi námi cokoliv viselo, když se přestaneme vídat. Tak to pojďme ukončit v klidu, dobře? Bez emocí."

„Ale my se nepřestaneme vídat, Gulfe. Takovou dobu jsi naštvaný a pak je ti najednou jedno, co s námi bude?" podivil se Mew. Mladší muž na poslední chvíli potlačil překvapení. Jako kdyby mu Mew viděl do hlavy.

„Už jsem ti řekl, co by se muselo stát. Nechtěj po mně, abych se vrátil a byl naštvaný dál. Nic ti nevyčítám, ok? Už se s tebou nechci hádat. Chci jen... klid," svěsil Gulf ramena, přičemž pohledem zavadil o bledě modrý kufr, který stál vedle dveří. Stačilo ho jenom popadnout a odejít. Mew si ho ale všiml také. Suverénně k němu došel, zvedl ho a odnesl do ložnice. Zpátky se však nevrátil úplně, zůstal stát ve dveřích a čekal, až se na něj Gulf otočí.

„Můžeš jít sem? Prosím," pobídl ho jemně. Mladší muž se váhavě zvedl a nejistými kroky k němu došel. Jakmile ho měl Mew na dosah, vzal ho za ruku a vtáhl do pokoje. U postele mu zatlačil do ramen, takže se musel posadit. Starší muž začal mladšího pomalu vysvlékat z oblečení. Propínací svetr, tričko, volné džíny - to vše mu přivezl do nemocnice, aby se nemusel při odchodu oblékat do šatů, ve kterých ho napadli. Gulf se nezmohl na slovo, jen sledoval soustředěnou Mewovu tvář, jíž momentální výraz už strašně dlouho neviděl.

„P-Mew?" oslovil ho opatrně. Druhý muž ho zvedl za paži do stoje, aby ho mohl svléknout z kalhot. Když byl hotový, Gulf ochotně vystoupil z nohavic a zase se posadil. Poté mu bylo oblečeno volné tričko, načež ho Mew nabral do náruče a uložil na postel správně. Nakonec ho přikryl peřinou, sklonil se a políbil ho na čelo.