TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

43.

O tři dny později

Navzdory tomu, že od nějakých devíti do šesti do večera se Taeho prakticky nemůžu dotknout, či se na něj zamilovaně podívat, protože je s námi dalších asi padesát lidí, mi tenhle čas připadá až moc idylický. Ano, musím samozřejmě přestat vnímat ty dotěrné výčitky svědomí, že Tae nemá ani páru o nehodě Jimina a Gulfa a taky pominout fakt, že jsme si do bungalovu nastěhovali docela ukecaného Thajce, ale jinak snad ani nechci, abychom se někdy vrátili do Soulu. Mám z toho návratu upřímně strach, protože jestli se do teď nic dalšího nestalo tady, tak v Soulu už určitě ten hajzl udeří.

Nejde mi to na rozum. Jednou sice zasáhl, ale od té doby je ticho po pěšině. A Tae o tom vlastně vůbec neví, což byl ovšem účel. Chci, aby si myslel, že nám tu nic nehrozí a pořádně si ty dva týdny pracovní dovolené užil.

Když se vrátím ke Gulfovi, je mi ho líto. Ovšem ještě víc soucitu vyvolává Mew. První ráno po Gulfově odchodu seděl u stolu sám - byl to příšerný obrázek - zatímco jeho tajný milý se docela vesele bavil s námi. A protože to Mew zřejmě nemohl snést, vydržel při workshopu asi hodinu, než se omluvil, že mu není dobře a od té doby jsme ho neviděli. Už při snídani jsem si všiml zvědavých pohledů, když seděli Thajci rozdělení, ale Mew to asi zachránil právě tím, že se vymluvil na zdravotní slabost. Lidé tak zůstali na pochybách, jestli se něco mezi muži z Thajska neděje, nebo není Mew nakažlivý nějakým virem a tím pádem se od něj drží dál i Gulf. Abych tomu mladšímu zabránil v neuvážené návštěvě staršího, protože o něj dostal přirozeně strach, slíbil jsem mu, že Mewovi zavolám. A byl jsem ujištěn, že mu nic není, jen prostě nemá náladu na lidi.

„Dnes večer bych se měl odstěhovat," začne Thajec, když se všichni čtyři vracíme z večeře do bungalovů. Přesně tak. Už jsou to tři dny, a právě na těch jsme se domluvili, že dáme Mewovi šanci.

Nevím, co na to říct, opravdu jsem si myslel, že to vyjde. Copak je Mew tak zabedněný? Kdyby se tohle stalo mně a Taehyungovi, nevydržel bych bez něj ani jeden den. A bylo by mi úplně jedno, co si pomyslí okolí.

„Můžeme to ještě prodloužit. Vlastně mi vůbec nepřijde, že bys byl v bungalovu s námi," navrhne Tae. Milosrdná lež je to ale jen napůl. Gulf ví, kde jsou hranice. Chápe, že chceme volný čas strávit spolu, takže i když je ukecaný, což asi způsobil právě strach, že to s Mewem nevyjde, umí se ve správnou chvíli ztratit jako kouzelník. Bohužel pořád víme, že je tam s námi, takže cokoliv se od té doby, co u nás bydlí, stalo za zavřenými dveřmi naší ložnice, bylo poněkud... no, napjaté.

„Vím, že to myslíš dobře, hyung, ale i tak cítím, že vám nechci překážet. A asi potřebuju být taky sám," povzdechne si Gulf.

„Budu spát na gauči a ty si vezmeš ložnici. Přece se tu kvůli nějakému zbabělci nebudeme přesouvat jak škatulata," zavrčí Jimin.

„Ne, to nejde," odmítne Gulf rázně.

„Proč by to nešlo?" Můj kamarád se zastaví a stoupne si proti Thajci s rukama na bocích. „Se mnou nikdo nepočítal, teď bys v tom bungalovu byl ty, kdybys ho potřeboval, takže..." trvá si na svém.

„Jsi naše návštěva a sám nemáš lehké období..."

„Tak se chceš střídat? To by šlo, ne?" navrhne Jimin nadějně. Mezi námi, vlastně nevím, co tu řešíme. Pohovky v bungalovech, kde jsem zatím byl, jsou extrémně pohodlné. A všechny se samozřejmě dají rozložit na velikost letiště. A jestli Jiminovi nevadí, že tam budou spolu. Jo, Gulf řekl, že chce být sám a taky být může.

„Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale Jimin má pravdu. Na té pohovce se dá určitě skvěle vyspat. A když si dáš taky pár dní pauzu od mentorování, abys mohl být sám, určitě to všichni pochopí," konečně se ozvu taky. Taehyung mě pohladí po zádech, jinak ale venku fyzický kontakt samozřejmě omezujeme.