TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

55.

„Myslím, že ti dám dnes trochu lesku na rty," uvažuje Lin, zatímco očima přezkoumává obsah svého rozsáhlého vybavení k líčení. Dřív jsem tohle slýchával od jiné maskérky. V minulé agentuře. Taky byla milá a rozuměli jsme si, a když jsem odcházel, šel jsem se s ní osobně rozloučit, protože jsem věděl, že mi bude chybět. Uronila slzu. Řekla, že je to nespravedlivé a od té doby jsme se neviděli.

Lin nakoukne do scénáře, co mi leží v klíně. „Budete se dnes líbat?" zeptá se. Zmatený pohlédnu na její odraz v zrcadle.

„Co?" vyhrknu nechápavě.

„S Taehyungem. Je v plánu nějaká líbací scéna? Jestli mám použít normální lesk, nebo radši s nějakou příchutí," vysvětlí Lin, jakoby se na takovou věc ptala dnes a denně. Ale je to její práce, tak proč se tak divím? Třešňovou, prolétne mi hlavou, naštěstí se včas zarazím, abych to neřekl nahlas. Je to Taeho oblíbená příchuť balzámu na rty, ale momentálně ho přece nesnáším, že?

Nechci, aby se mi podobné vzpomínky neustále vracely. Je to příšerné. Ať řekne kdokoliv, cokoliv, hned si vzpomenu na Taehyunga.

Včera večer jsem ještě odcházel domů v relativně povznesené náladě, než mi v tichu mého bytu došlo, co mě další den čeká. Když jsem si před Bongamem hrál na hrdinu, jak skvěle ten rozchod snáším, a že jsem velký kluk, co dokáže přijmout prohru, fakt jsem doufal, že ty měnící se nálady už dají pokoj. Tolik jsem o svém vzteku byl přesvědčený, jenže on každý ten pocit, co se u mě střídá, postupem času musí začít blednout. Jinak bych se z toho už zbláznil.

A když jsem ráno vyrážel do práce, připadal jsem si, jako kdybych byl zase na začátku.

Jak dlouho to bude trvat, než ta bolest bude aspoň snesitelná? Jak se mám dnes tvářit, až se s Tae po těch deseti dnech uvidíme? Když budu moc strohý, pomyslí si, že jsem naštvaný, nebo smutný. A takovou radost mu udělat nechci. Když budu ale moc vstřícný, bude si myslet, že ho chci zpátky. A něco mezi tím nevím, jestli zvládnu.

Taky nakouknu do scénáře, otevřeném na stránce, s níž dnes začínáme. A hele, ono to nebude zas tak hrozné. Pořád jsme skoro na začátku a to si s Taehyungem děláme naschvály. Jo, to mě bude bavit. A můžu do toho dát i vlastní pocity.

Zrovna se chci nadechnout, abych Lin odpověděl, když se otevřou dveře a do maskérny vstoupí moje láska a nemesis v jednom.

Nelze ignorovat zvýšenou činnost srdce, to bych ho asi nesměl vidět tak deset let a ne deset dní, ale jinak se mi podaří zachovat neutrální obličej.

„Dobré ráno," pozdraví Tae a rovnou se usadí na druhé křeslo.

„Hned budu u tebe, oppa," usměje se Lin a znovu se podívá na mě. V duchu si napočítám do pěti, déle nemůžu, bylo by to podezřelé. Pak pozdravím tak klidně, jak jen to jde. Maximálně se vyhýbám pohledu do zrcadla, kde bych ho mohl zahlédnout. Jo, nebudu lhát, je těžké ho po tom všem vidět a vědět, že už nemáme nic společného. A jestli se ještě někdy budeme líbat, bude to čistě pracovní. Po všech těch myšlenkách, které jsem věnoval svému provinění a jeho rozhodnutí ale není možné udělat krok zpátky. Kdyby měl Bongam pravdu a Tae potřeboval čas, aby pochopil, že jsem to neudělal schválně, abych ho rozzlobil, už by se něco začalo dít, ne? Místo toho mě celých těch deset dnů ignoroval. Nenapsal jedinou zprávu, neodblokoval si moje číslo, prostě nic. A já to musím brát tak, že je tedy definitivní konec a nyní už jsme pouze kolegové.

„Takže?" pozvedne Lin obočí v očekávání. Obrazně zatřesu hlavou a pousměju se.

„Ne, dnes by neměla být žádná líbací scéna. Ale lesk s příchutí mi dát můžeš. Máš třešňovou?" zeptám se se svým přirozeným šarmem. Kdysi jsem kvůli němu absolvoval kurz, idol musí umět dát najevo, jak je sexy, tak je asi na čase své dovednosti zase uvést v praxi.