TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

51.

Jimin

Ok, v televizi to vypadá úplně jinak. Tedy nikdy jsem si úplně nepředstavoval, jaké by to bylo, kdyby mě unesli, ale není to tedy žádná slast. A nejhorší je asi být na jednom místě s tou krávou Ari, co se tváří, jako kdyby snědla všechnu moudrost světa, a nic ji nemůže rozhodit. Jak já takový lidi nesnáším. Nenávidím aroganci a u Korejců se s ní vlastně ani moc ne setkáte, takže pokud najednou ano, pak je to jako dostat pěstí do zubů.

V puse mám šátek se silnou příchutí aviváže. Aspoň že je čistý, když už nic jiného. A ruce mi svázali takovými těmi páskami se zoubky, co když se zatáhnou, už nejdou povolit, jedině je můžete přeříznout. Ty pásky mě škrtí, zařezávají se mi do kůže. Jestli se z tohohle dostanu a všimne si mých zapěstí manažer, bude průser. V pátek mám další focení, tentokrát pro Vogue.

V duchu proklínám den, kdy jsem se Kookovi nabídl, že zavolám Jayovi. Měli jsme to nechat být a ihned Taehyungovi povědět o těch brzdách. Jakmile začnete do něčeho šťourat, zvlášť pokud je to nebezpečné, musíte počítat s dvakrát nebezpečnou odezvou.

Přivřenýma očima sleduju Kim Ari, jak se prochází kolem mě po velkém prostoru suterénu v nějakém opuštěném starém domě. Nic moc si z té cesty sem nepamatuju. Hodili mi na hlavu černý pytel a taky mě něčím omámili, na krku ještě cítím vpich po jehle. Probral jsem se už svázaný a s šátkem, co mi znemožňuje mluvit. Chvíli mě bolela hlava, ale docela rychle to pominulo. Snad ani nechci vědět, co do mě píchli. Jestli to byla nějaká droga, nebo jiný sajrajt. Podvědomě mám z tohohle strach. Alkohol mi nevadí, rád se napiju, ale drog se fakt bojím. Představuju si, že stačí jedno šňupnutí koksu a už jsem závislý a pak mam ty strašné absťáky, kterými se nás snaží ve filmech postrašit. Něco mi totiž říká, že ve skutečnosti by to bylo ještě horší. Stejně jako tenhle únos.

Dostal jsem dvakrát facku. To když mi Arin poskok - je to ten chlápek, co zabil hospodyni Kimových -sundal na její příkaz šátek, protože se mě na něco ptala, a já jí místo toho poslal do prdele. Protože mi praskl ret, k chuti aviváže se postupně přidává i chuť mojí krve. Poslední kapkou, abych přestal být příčetný, byla zpráva Yoongimu, co ta mrcha napsala z mého telefonu. Dala mi ji pak přečíst. V podstatě se s ním mým jménem definitivně rozešla. A já doufal, že by to mohlo být zase v pohodě. V neděli jsem mu odpověděl na tu předchozí zprávu a dal mu naději. A sobě vlastně taky. Teď nemám nic. Až dorazí Kook, netuším, co se stane. Předá jí kartičku a ona nás pustí? Nebo zabije?

Jsem unavený, ospalý a mám hlad. Vycházel jsem zrovna z jednoho krámku nedaleko svého bytu, když mě najednou někdo chytil zezadu pod krkem, strčil do stříbrné dodávky a odjel. Pak už bych mé vnímání reality nazval oknem jako kráva.

„Brzy bude šest. Na chvilku si odskočím, tak se modli, ať Kookie dorazí včas a má, co jsem po něm žádala," oznámí mi Ari povýšeně a opustí místnost. Její poskok zůstává se mnou. Říkám si, jestli má na vymáhání dluhů jenom jeho, ale čím víc ho sleduju, tím děsivější mi připadá. Lidi se před ním musí třást strachy.

Pár vteřin se vzájemně propalujeme vražednými pohledy, já pak zkroutím pusu znechucením a zadívám se jinam. Snažím se působit statečně, ale mám co dělat, abych se nepočůral. Ať to dopadne jakkoliv, asi nejvíc chci, aby bylo prostě po všem.

Čas utíká. Připadá mi to, jako kdyby ta mrcha byla pryč už minimálně hodinu. Taky se mi zdá, že její gorila začíná být trochu nervózní. Občas se rychle podívá ke dveřím, to mi přijde, že se zatváří netrpělivě, ale hned zase nasadí ledovou masku. Něco tu nehraje. Cítím to. Ne snad, že bych podobné situace zažíval každý den, ale nějaký ten šestý smysl určitě mám. Minimálně Arin poskok vykazuje známky nějaké změny, která nebyla v plánu.