TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

46.

Nevím, kde začít. Je toho tolik, co se v posledních dnech stalo. Samozřejmě mluvím o práci, protože co se týče mého a Jiminova tajného vyšetřování, stále jsme na bodu mrazu. Pořád nechápu, jak ten člověk může mezi námi normálně fungovat a možná denně se mi dívat do očí, pokud je to některý z herců. Jenže jestli je schopný takových věcí, co už udělal, pak mu nějaké dívání do očí asi nezpůsobuje vůbec žádné potíže. Až to zjistím, přísahám, že ho zaškrtím vlastníma rukama.

Takže už čtvrtý den natáčíme. A v duchu smutně vzpomínám na krásné dva měsíce příprav, které byly v podstatě flákáním se a užíváním si svobody, jakou jsem v minulé agentuře určitě neměl. Jo, musel jsem se učit text, zkoušet, natočil jsem písničku i videoklip, chodil na hodiny herectví, ale to všechno je nic ve srovnání s náročnou prací přímo na placu.

Za prvé nám skončilo vyspávání. Musíme být ve studiu už v šest hodin ráno, aby nás stihli v klidu nalíčit, a samozřejmě se každý den koná porada, co se bude zrovna natáčet, protože se to neustále mění. Třeba kvůli počasí, nebo technice. Zatím zvládáme točit interiéry, které se neodehrávají na univerzitě, přímo v agentuře. Koukal jsem na to jak blázen, když mě tam Taehyung ten první den zavedl. Je to něco neskutečného. Rázem se ocitnete v obývacím pokoji, nebo v ložnici, respektive v pokoji na koleji, kde naše postavy budou trávit mnoho společného času a užívat si sbližování. Mimochodem, i my v korejském remaku jsme vysokoškoláci, ale o něco starší než Mew a Gulf, kteří se seznámili hned v prvním ročníku. Produkce chtěla do seriálu zasadit problém budoucnosti, takže občas řešíme, co s námi bude, až skončíme školu, čím se budeme živit, zkrátka takové ty existenční otázky, co by měly být v každém korejském seriálu. A co si vzpomínám, tak jako prvák jsem tohle určitě neřešil. Taky nám zachovali věkový rozdíl dvou let jako v reálu, což znamená, že já bych se tak drze jako Type chovat neměl, když je Tae můj hyung, ale tvůrcům scénáře se ta představa líbila. Když už jsme ta inovativní společnost, proč náš vztah neudělat trochu prudší a neortodoxní?

Jde mi z toho všeho hlava kolem. Jakmile v šest hodin vstoupíme do maskérny, čas, prostor, život, prostě všechno mě vcucne do nějakého meziprostoru napětí a neskončí to, dokud někdy v osm hodin večer neřekne režisér, že pro dnešek končíme. Už druhý den to dokonce protáhl do deseti, jenže to jsem byl ještě docela nabitý energií a neřešil to. Den po dni se na mě ale nový styl práce podepisuje víc a víc. A to paradoxně polovinu dne pořád jen na něco čekáte. Až připraví scénu, až doladí tohle, nebo tamto. Jo, přesně si pamatuju, že tohle byla ta méně záživná část při každém natáčení a fakt jsem se na to netěšil. Protože to člověka neskutečně unavuje. Kdybych měl jen točit, za tři hodiny nemám co dělat.

Pokud tedy pracujeme na scéně s Tae, zkoušíme si v čase prostojů naše rozhovory. Možná bych to ani nedal, kdyby tu se mnou nebyl. No a asi vám nemusím vyprávět, že náš sexuální život se od návratu ze služební cesty smrkl na pouhé toužení bez možnosti naplnění. Sem tam se nám podaří ukradnout si pár minut pro sebe, abychom si aspoň mohli dát pusu, ale nějaké večerní postelové radovánky absolutně nepřicházejí v úvahu. Zvládneme se akorát umýt a padnout do postele.

Ale jo, počítal jsem s tím, takže mi zase tolik nevadí, že jsem celý den ve střehu a chodím se domů, tedy k Taemu jenom vyspat, však v minulé práci to nebylo jiné, když jsme na něčem intenzivně pracovali, jenže taky jsem takový zápřah nezažil ve stejném stavu, v jakém jsem teď. Tedy jako zadaný kluk. A co považuju za skutečné utrpení, je fakt, že s Tae trávím veškerý čas jak doma, tak v agentuře. Pokud jste zamilovaní a nemůžete se vaší lásky dotknout, jen v rámci práce - no díky bohu za práci jakou máme - pak vám to velmi brzy začne lézt na mozek, přísahám. Zrovna teď si v hlavě pohrávám s myšlenkou, že zítra vstanu dřív a vzbudím i Taehyunga a prostě se minimálně vzájemně vyhoníme, jinak nepůjdeme do studia. Jo kdyby věděl, co se na něj chystá.