TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

10.

Ještě tak hodinu do mě nic není. Jo, poslušně jsem si sedl ke Kimovi a nechal se obejmout kolem pasu, ale to že mám svaly v celém těle stažené nervozitou, by dokázaly zvrátit asi jen nějaké drogy. Nebo alkohol, nebo spánek.

Tu hodinu jsme poslouchali Ari, která nám vysvětlovala, co si od nás dnes představuje, abychom předvedli. Jde o docela jednoduchou scénu z pokročilého dílu seriálu. Coby Taeho přítel jsem udělal chybu a měl bych ho odprosit. Moje postava je ale moc hrdá a není to úplně její styl, tak na to jde oklikou a zprvu to má spíš působit jako úplatek. V původní scéně Type vyžehlil Tharnovi košili a koupil mu večeři. Tharn je na něj naštvaný, protože mu Type navrhl, že se rozejdou, jenže Tharn je na tohle slovo háklivý.

Tentokrát jsme v hledáčku ostatních herců a tvůrců jen my dva. Věděl jsem, že ten den jednou přijde, ale dopředu se na něco takového připravit nejde. Pořád si v duchu říkám, že v sále není nikdo kromě mě a Taehyunga, prostě ty lidi ignoruju. Text jsme dostali cvičný, jen abychom věděli, o co ve scéně půjde a jinak máme prý improvizovat.

Nejdřív se Taehyung zvedne a stoupne si kousek dál, aby sehrál příchod. Pozdrav zabučí na půl pusy, prostě jako uražený milenec. Nejhorší je, že mu to okamžitě uvěřím, tváří se prostě strašně a fakt bych nechtěl, aby se můj skutečný přítel takhle na mě díval, kdybych cokoliv provedl. Když si zase sedne, vytáhne z kapsy mobil a začne se jím probírat, jako kdybych tam vůbec nebyl. Pořád ještě mám tu scénu v živé paměti, viděl jsem seriál nedávno, ale protože máme volnou ruku, chci to sehrát podle sebe.

„Snídaně," kývnu hlavou k neviditelnému stolu.

„Hm," zabručí Taehyung, ale vůbec k tomu místu neujede očima. No super, doufám, že není opravdu naštvaný. Mám pocit, že v mé šatně jsem ho trochu zklamal. Jo, plést se lidem do jejich soukromí, je neodpustitelná chyba a normálně takové věci nedělám. Byl to spíš obranný manévr, postavit mezi nás Sejina.

„Ten toust bude gumový, jestli ho hned nesníš..." zkusím na to jít jinak.

„Nemám teď hlad, najím se po cestě na univerzitu," pronese ledabyle.

„Takže jsem se s tím dělal zbytečně?" vyhrknu dotčeně a můj pohled automaticky najde Ari, která se na to netváří úplně souhlasně. I když... moje postava je prostě komplikovaná. Neumí dávat najevo city, nebo alespoň ne ty pozitivní.

„Tak já ti to schovám na později," opravím se vyloženě z donucení, ale dramaturgyni to samozřejmě potěší. Taehyung opět nereaguje. Jistě, tak snadné to mít samozřejmě nemůžu, takže vezmu do rukou imaginární batoh a položím ho před něj. „Připravil jsem ti věci na dnešní přednášky," kousnu se do rtu v očekávání, jestli zabere aspoň tohle. Taehyung se ale pouze poposadí a dál si projíždí mobil. Mlčím. A tím zvyšuju napětí. Nikdo nic neříká, skoro to vypadá, že všichni zapomněli dýchat, tak to možná hraju dobře. „Jak dlouho se na mě ještě budeš zlobit?" zeptám se. „Víš, jaký jsem. Neměl jsem se s tebou hádat," nasypu si popel na hlavu. „Fakt se s tebou nechci rozejít," přihodím si ještě a to Kima konečně zaujme. Nechá klesnout ruku s mobilem do klína a zadívá se mi do očí.

„Tak proč jsi to navrhl?" zamračí se.

„Nepřemýšlel jsem," bráním se. Přesně! Když nevíte kudy kam, sveďte to na akutní mentální selhání.

„Co kdybych ti něco takového řekl já?" pokračuje Taehyung v kousavých otázkách. Nevím, co na to říct, ale naštěstí nemusím, protože mě kolega předběhne. „Nech to být. Stejně bys netrpěl tolik, co já," odsekne a zase se podívá do mobilu. Teď je opět řada na mně. Neměl bych si takové tvrzení nechat líbit, ač se podle toho moje postava často nechová.