TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

15.

Asi půl hodiny postáváme u mého auta. Policie si ho fotí ze všech stran, mačká na gumy, pak si vezme od Taehyunga nůž, co vzal sebou. Bangam vypadá ustaraně. Pořád se drží poblíž a občas se dotkne mého ramene. Myslím, že se mě snaží uklidnit. Já to ale nepotřebuju. Chci, aby uzavřeli konečně tohle směšné vyšetřování a pustili mě domů. Myslím do mého bytu.

„Můžete nás tam vzít, Jeon-ssi?" zeptá se jeden z policajtů. Zůstanu na něj nechápavě zírat. Asi jsem se zase ztratil ve svých myšlenkách. Ne že bych to míval často, to ty okolnosti.

„Eh?" pozvednu obočí.

„Vezmete nás do svého bytu? Pro jistotu to tam také prohlédneme. Byl jste tam? Co jste našel vaše auto takhle?" zajímá se druhý policista.

„Ne," zavrtím hlavou.

„Takže nevíte, jestli jsou v pořádku dveře..."

„Nemusíte ho děsit. Ten člověk se určitě zaměřil jenom na auto," vyhrkne Taehyung rozčileně. Nevyděsilo mě to, tedy ne hned. Dochází mi to totiž všechno postupně. Třeba i to, že mě Kim vzal k sobě právě z tohohle důvodu. Abychom nemuseli zjišťovat, jestli se ten kriminálník dobýval i do bytu. „Musíme prověřit všechno, pane Kime," zamračí se policajt a znovu koukne mým směrem. „Půjdeme? Tady jsme skončili."

Jdu s nimi bez jediné špetky ochoty. Tak nějak jsem doufal, že se vyšetřování obejde beze mě. Ale zase se chci vrátit domů. Jestli zjistíme, že do mého bytu se nikdo vloupat nesnažil, mohl bych třeba spát doma už dneska.

Dveře se zdají v pořádku. Policajti je chvilku prohlíží, než do nich zkusí zatlačit, jestli zavřené nevypadají jen na oko. Pak kouknou na moji maličkost, abych jim odemkl.

„Kdo další má od vašeho bytu klíče?" zeptá se jeden z nich.

„Jen kamarád," přiznám po pravdě. Jimin dostal druhý klíč hned po tom, co jsem se sem nastěhoval. A použil ho pouze jednou, to když jsem mu po nějaké kalbě dlouho neotvíral, ani nebral telefon, protože jsem byl zkrátka v limbu.

„Potřebujeme jeho jméno," vyzve mě policie.

„Ale k čemu?"podivím se. „Evidentně se dovnitř nikdo nevloupal... Nic nechybí, " rozmáchnu se kolem sebe rukou. Není mi moc příjemné, že jsou u mě doma úplně cizí lidé a rovnou čtyři. Například Taehyunga jsem k sobě snad nikdy pustit nechtěl. Nevím proč, prostě jsem z toho podvědomě udělal pravidlo. No a teď je uvnitř a vidí, jak bydlím.

„Ale má klíče od vašeho bytu a..."

„A to jsem jediný, kdo si to tak zařídil? Je to můj nejlepší kamarád a věřím mu. Nemůžu dopustit, aby k němu nakráčela policie a vyslýchala ho. Je moc známý a slavný..."

„Tím spíš by měl vědět, co se vám stalo," zabručí druhý policista. A mně začíná docházet trpělivost.

„Já mu to řeknu sám!" zvýším hlas, dlaně položené na bocích. Taehyung si tiše odkašle, čímž zaujme pozornost všech.

„Vidíte sami, že ten útočník neměl v plánu Jungkooka vykrást..."

„To nemůžeme vědět. Třeba to jenom nestihl," ohradí se jeden z policajtů. Je mi jasné, že dokud někdo nepřipustí, že je nebezpečné v tomhle bytě zůstávat, nedají nám pokoj. Kdykoliv jsem viděl podobnou situaci v seriálu, nebo ve filmu, policie tam se zachovala úplně naopak. Prakticky jí to bylo jedno.

„Jungkook tu určitě nezůstane, "ozve se konečně i Bongam. Už jsem si myslel, že chce být neviditelný, i když to by k němu samozřejmě nesedělo. „Ale pevně věřím, že to vyšetříte co nejdříve, aby se mohl vrátit domů," dodá zamračeně. Jo, to si přeju taky. Jednu noc u Taehyunga možná vydržím, ale víc ne. Je fakt, že mě ten jeho zahradní domek nadchnul. Opravdu tam budu mít soukromí. U některých činností se ale potkávat budeme a to je mi proti srsti. V budově třeba není koupelna, co jsem si všiml.