TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

62.

Jungkook

Nohy mě nechtějí poslouchat. Srdce by šlo, ale tělo ho zrazuje. A nejvíc asi ten nerozhodný orgán v mojí hlavě. Měl Jimin pravdu? Bude mě teď Taehyung konečně poslouchat?

Kruci, ale nejsou ti mí přátelé skuteční blázni? Za mými zády tu pomalu spáchali zločin. A pěkně se jim to tedy vymstilo. Jen doufám, že bude Namjoon v pořádku a časem nám snad odpustí. Yoongi je extrémista, co si budeme povídat. Chápu, že to myslel dobře, ale zatáhnout do toho Siyoon, bylo přes čáru.

Uvažuju, kde bych teď Taehyunga mohl najít. Jeho natáčení bylo naplánované do dvou, tak bude možná ve své šatně. Pomalu kráčím chodbou, už vidím jeho dveře, když mi začne vyzvánět mobil. Kouknu na displej a ztuhnu. Bongam. No do háje, to mi ještě scházelo.

Pevně se přitisknu zády ke zdi a s úzkostlivě střeženým dechem v normální frekvenci hovor přijmu. Chci podotknout, že jsem Bongama ještě nezažil naštvaného, ale mám tušení, že dnes bude premiéra.

„JK? Můžeš mi prosím tě říct, co se to tam děje? Nemůžu se dovolat Namjoonovi, ani Taemu. Na telefonu jsem našel zprávu od policie, že jsi havaroval. Do háje, to nemůžu ani odjet na služební cestu, aby se něco nestalo? Když jsem byl Bangkoku, unesli Jimina, teď tohle," rozčiluje se.

„Promiň, hyung," pípnu rychle, než by se rozjel ještě víc. „Už je všechno v pořádku. Došlo k nedorozumění. Ukradli mi dneska auto a ten zloděj to napral do svodidel. Jsem v pohodě. Všechno... je v pohodě. Až na to, že jsem momentálně bez auta," povzdechnu si. Co se doopravdy stalo, tedy to ostatní mu povím, až se vrátí. Nemyslím si, že v tomhle případě by mě za to někdo ukamenoval. A já chci, aby měl šéf na jednání se sponzory klid.

„Ježíši. Jak ti mohli ukradnout auto? Tos ho nechal odemčené?"

„Ne. Ale není to nejnovější model, s trochou zručnosti se do něj dostaneš s rýsovacím pravítkem," zažertuju.

„Něco s tím provedeme, až se vrátím. Nemůžeš být přece bez auta. Ale máš ty to na něj smůlu, co?" polituje mě.

„Asi mi nebylo přáno," pokrčím rameny, i když mě nemůže vidět. Nevím proč, asi ta zmínka, že nemůžu být bez auta, mě donutí krátce nahlédnout do minulosti a ve skrytu duše doufám, že i do budoucnosti. Dřív jsem auto nepotřeboval. Jezdil jsem s Tae. A jestli se stane nějaký zázrak, třeba se k tomu vrátíme.

„Hlavně že jsi v něm teď naposledy neseděl ty. Co jinak? Nemám zavolat režisérovi, aby odpolední natáčení zrušil?" nabídne se. No, za jiných okolností bych řekl ne, ale je fakt, že by to asi bodlo nám všem. Stejně moje maskérka odjela do nemocnice se Siyoon.

„Nevadilo by to? Došel bych si na policii. Budou chtít moji výpověď k té krádeži."

„Určitě ne. Nech to na mně a zařiď si, co potřebuješ," souhlasí.

„Děkuju. A šéfe..." znovu se nadechnu, na jazyku oznámení, které jsem si připravoval od pátku. Na poslední chvíli se ale zarazím a pevně zavřu oči.

Není to ani půl hodina, co jsem to chtěl udělat a stál si za svým rozhodnutím, jako za ničím jiným. A Jimin si teď myslí, že mě přesvědčil, když jsem se nakonec uvolil, že za Taehyungem půjdu. Nic to ale neznamená, ne? Vždyť já už ani nevím, co chci ještě od Taeho slyšet. Co by musel říct, abych zbořil vlastní zeď, kterou jsem si kvůli němu kolem sebe postavil.

„Ano, JK?" promluví Bongam trpělivě.

„Ať ti to v Japonsku dobře dopadne, hyung," popřeju mu štěstí a pak už se rozloučíme.