TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

40.

„Můžeš mi laskavě říct, kde jsi byl?"

Ale no tak, museli jste předpokládat, že další kapitola začne nějak takhle.

Nehodlám vás zatěžovat podrobnostmi, jak jsme se hned po příjezdu do hotelu rozdělili, Jimin a Gulf šli zařídit odtahovku a já běžel do restaurace, kde na mě čekal stříbrný podnos se dvěma mísami jjajang nudlí, láhev šampaňského, dvě skleničky a miska s jahodami. K bungalovu jsem s tím vším skoro běžel, i když mi bylo jasné, že těch pár minut, co takhle naženu, nevyrovnají hodinu, kdy jsem byl pryč bez jediného slova.

Taehyungovi je úplně ukradené, co držím v rukách. Z jeho přísného pohledu mrazí a ještě víc z nepřístupného postoje, kterým mě v bungalovu přivítal.

„Promiň," začnu nejistě a nadějně natáhnu ruce s tácem před sebe. Přitom vím, že nesmím působit provinile, protože pak Tae tuplem pozná, že se něco děje.

„Vrátím se z koupelny a ty nikde. Bez jediné zprávy. Telefon máš nedostupný!" zahřmí.

„Volali naši," vyhrknu první připravenou výmluvu. „Byl jsem jenom v hlavní budově. Říkal jsi, že máš chuť na jjajang. Chtěl jsem tě překvapit..." Kruci, hlavně to neobrať proti němu, nebo si to budeš ještě víc vyčítat, JK.

„Byl jsi pryč hodinu!" neustoupí z hrozivého tónu. A já si to samozřejmě zasloužím. Stačilo jen před odchodem zaběhnout do koupelny a říct mu, že jdu třeba za Bongamem, nebo cokoliv jiného, a že se hned vrátím. Prostě jen aby věděl, že mě tu nenajde. Kdyby mi to samé udělal on, zabil bych ho. Copak už se toho nestalo dost, aby nás to udrželo v permanentním napětí a ostražitosti?

„Já vím, omlouvám se, Tae. Prosím, nezlob se na mě, nepřemýšlel jsem. Jen jsem tě chtěl překvapit, tak jsem šel do restaurace, ale po cestě mi zavolali naši a zakecal jsem se s nima a..."

„Je to jen pár dní, co jsem ti řekl, co se děje, Jungkooku." Tae konečně poleví z toho přísného hlasu, ale je mi jasné, že jen tak mi odpuštěno nebude. Horší než kárání je třeba jen náznak zklamání a fakt se modlím, aby se k němu Taehyung neuchýlil.

„A já si nejmíň ze všeho přeju, abys mi to musel připomínat, věř mi. Podělal jsem to, vím to," skloním hlavu a konečně odložím ten směšný tác na stolek. Počítám, že nudle zítra ráno netknuté vyhodím do záchodu a šáňo asi vrátím do kuchyně.

„Myslím, že půjdu spát," povzdychne si Taehyung a zmizí v ložnici. Stojím v obýváku ještě pár minut a zírám na pootevřené dveře, jež za sebou nechal. Nevím, jestli je to pozvánka, nebo bych měl jít spát k sobě. Do háje, jsme spolu kolik, čtyři dny? A už to takhle kazím? A to Taehyung neví, co se doopravdy stalo. Bože, nikdy se to nesmí dozvědět. Jimin a Gulf to musí vzít na sebe a trvat na verzi, že jsem za nimi nebyl a nevěděl o tom, jinak...

Než se odhodlám jít za Tae do jeho ložnice, dám si u sebe sprchu. Trvá mi to, protože se bojím, ale taky nechci být sám. Najdu ho, ležícího na boku, otočeného čelem k oknu. Lehnu si za něj a odvážím se ho obejmout kolem pasu. Nepatrně sebou trhne, pak moji paži ale pohladí a přitáhne si ji blíž.

„Měl jsem strašný strach," zašeptá nešťastně.

„Odpusť mi to. Už to neudělám, slibuju," políbím ho do vlasů.

„Promiň mi, že tak vyvádím. Nemůžu si pomoct. Tolik mi na tobě záleží," mluví dál.

„A mně záleží na tobě, i když to tak tu hodinu nevypadalo," kaju se. Jak mě tak Taehyung hladí po předloktí, vzpomenu si na jednu situaci.