TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

14.

Ok, jsem u Kima doma. V podstatě jsem se přesunul z bodu A do bodu B, kde mám stejnou šanci vystát důlek, jen důvod se poněkud změnil. V bodu A jsem byl v prdeli z propíchaných gum, a že mě Kim tahá k sobě domů. V bodu B jsem v prdeli už jen z toho druhého. Tedy, že jsem se nechal.

Nejistě těkám očima po prostoru kolem sebe, který je velmi příjemně vybavený. Zvenku dům působí jinak, hlavně ne tak prostorně, ale buď na to má Kim talent, nebo si zaplatil dobrého designéra. Tannie si rovnou vyhupsne na pohovku v tmavé hnědé barvě a stočí se u jednoho z dekoračních polštářků do klubíčka. Asi to bude jeho oblíbené místo, i když pelíšek jsem taky zahlédl.

„Máš to tu pěkný," pochválím Taehyungovi bydlení. Říká se to. Minimálně ze slušnosti.

„Díky. Posaď se, prosím. Udělám ti čaj? Nebo chceš víno? Whisky? Mojito?"

„Copak jsi mimo herectví i barman?" ušklíbnu se. Co se musí Kimovi nechat, je atmosféra, která se kolem něj vznáší. Chci říct, že je taková bezproblémová a nenucená. Tedy pokud ho aspoň trochu znáte. Asi nikdy nevymažu z hlavy naše první setkání. A pořád na mě musí být naštvaný, i přesto se snaží, abych se cítil fajn.

„Netuším, jestli nemáš večer nějaké rituály a byl bych rád, aby sis aspoň trochu připadal jako doma. Takže?" pozvedne obočí a čeká, až si objednám.

„Dal bych si jenom vodu, "pokrčím rameny a posadím se na pohovku. Hned vedle Tannieho. Automaticky ho pohladím, je to jako zvyk, na který už nemyslíte. A to se známe chvilku.

„Dobře," přikývne Kim a ztratí se v kuchyni. Tedy předpokládám, že tam, kde zmizel, je kuchyně. Zatím nebyl čas, aby mě tu provedl. Blbý je, že nemám nic sebou. Třeba oblečeni, zubní kartáček... svou postel, ložní povlečeni s oblíbenou vůní... Nejsem úplně příznivcem náhlých změn, pokud jde o moje vlastní pohodlí. Vypadá to, že budu na téhle pohovce i spát. Což o to, zdá se pohodlná, ale postel, do které jsem při zabydlování investoval nemalé peníze, to prostě není.

Jak mám čas zase přemýšlet, jako facka mě zabolí vzpomínka na čtyři propíchané gumy na mém žlutém autě. Kdo to udělal? Proč? Komu jsem šlápl na kuří oko, nebo mu ležím v žaludku, jak řekl Taehyung? Mohlo by nějakého fanouška štvát, že jsem musel skončit jako idol a v podstatě si to zavinil sám? Jako nepodceňuju ženy, ale propíchnout pneumatiku chce přece jen trochu síly, takže na fanynku to nevypadá. A mužských fans jsem zase tolik neměl.

„Zavoláme Bongamovi," vytrhne mě Kim z myšlenek. Uvědomím si, že stojí přímo nade mnou a podává mi vodu, tak si skleničku vezmu a rychle se napiju.

„Díky."

„Není za co. Opravdu nechceš něco ostřejšího? Na uklidnění," ujišťuje se.

„Neřeším problémy alkoholem..."

„A čím tedy?" pousměje se a posadí vedle. Tannie se okamžitě zvedne a jde se uvelebit na jeho klín. Jako kdyby na to celou dobu čekal.

„Nevím," mávnu rukou. Asi mě nenapadlo, že by mi Taehyung hned položil takovou otázku. Jak vlastně řeším své problémy?

„Ani já ne, je to individuální." Kim nakloní hlavu k rameni, zatímco si mě zadumaně prohlíží. Pak zvedne k uchu telefon. Vůbec se na něj nepodíval, protože prostě sledoval mě, ale slyším, jak to v reproduktorku tlumeně vyzvání. „Ahoj, hyung, mám nemilé zprávy," začne zostra. Bongam ho vyzývá, aby pokračoval. „Vezl jsem Jungkooka domů a našli jsme na jeho autě všechny čtyři gumy propíchané. Ne vypuštěné, ale propíchané. V jednom kole byl ještě nůž... Jo, vzal jsem ho... Ne, nedotkl jsem se ho přímo, použil jsem papírový kapesník. Vyfotil jsem i to kolo, když tam ten nůž byl, aby nám policie věřila..." Tohle všechno mám trochu zamlžené, už jsem seděl v autě, když se o to Taehyung šel postarat. Nůž vložil do igelitového sáčku, co měl v kapse pro případ Tannieho... ehm venčení. Když jsme dorazili k němu domů, sáček položil na konferenční stolek, aby byl neustále na očích. Já se na to místo upřímně ale moc dívat nechci. Takhle ten nůž působí, jako kdyby někoho zabil. Dobře, zabil moje gumy, ale taky měly svou cenu, což tomu kreténovi, který to udělal, asi vůbec nedošlo. Když už jsme u toho, zajímalo by mě, jestli tihle lidé, co provádí špatné věci jiným lidem, mají aspoň nějakou představivost. Jestli je třeba napadne, jak by se cítili oni, kdyby jim něco takového někdo udělal. No jo, jenže kdyby měli svědomí, tak se z nich nestanou kriminálníci, že?