Marionette - [Wanda & Loki FF]

III.

Pohled Wandy:

Představivost - moje nejsilnější schopnost. Vždy jsem si jí vážila a vážím. A proč vlastně?

Od smrti rodičů jsme s bratrem žili na ulici. Byla to nuda. Samozřejmě, měli jsme hlad, žízeň, byla nám zima, ale hlavně to byla hrozná nuda. Upřímně jsem nudou umírala. Tehdy jsem se pořádně naučila používat svoji fantazii. Věci, které jsem si představovala, by nikdy nikdo nevymyslel. Právě hlavně díky představivosti se dobře rozvinuly moje další schopnosti, které mi kámen dal.

Teď svoji obrazotvornost také používám. Sedím na pohodlné kožené sedačce v limuzíně. Auto už jede nějakou půlhodinu a já se neskutečně nudím. Už asi po padesáté si přehodím nohu přes nohu tak, aby mi to bylo příjemné.

Jaký asi bude? Třeba...zlý! Jak to říkal Hawkeye? Docela fajn. Ale co to znamená? A hlavně, mohl být hodný jen na Avengers, aby na ně udělal dobrý dojem. Ale co na mě? Klid Wando, tohle zvládneš, a když ti bude chtít ublížit, tak ho prostě zabiješ.

Auto konečně zastaví. Vykouknu z okénka. Vidím postarší nízkou budovu, hodnou sídla možného budoucího prezidenta. K autu okamžitě přiskočí pán ve smokingu a otevře mi dveře. Vystoupím z limuzíny a pořád se zaujmutým výrazem sleduji budovu. Všimnu si i dvou plakátů visících na okně. 

První je mi moc dobře známý. Tyhle plagáty teď visí po celých spojených státech. Věř. Usměju se pro sebe. To určitě!

Poté se ale kouknu nalevo od listu papíru. Visí tam další obraz. Tentokrát mi ale už tak známý není. Nikdy v životě jsem ho ještě neviděla.

Do mé mysli není jednoduché se dostat. Mám tam jakési pomyslné zábrany, které nedovolují nezkušenému kouzelníkovi proniknout a hrabat se mi ve vzpomínkách. Zkušenému však ano...

Vstoupím do budovy. Muž mne vede dlouhou halou, nejspíše s recepcí. Recepční s blond vlasy na mě nedůvěřivě hledí. Usměji se. Opět si všimnu zvláštních smaragdových očí. Něco se mi na nich nezdá. Na tomhle celém se mi něco nezdá.